MUNICE
Jak se recykluje a likviduje munice
Mír s sebou přináší zvýšené množství nepoužité munice, výbušnin a dalších vojenských odpadů, které by jinak našly své uplatnění na bojištích. Zbrojní průmysl je průmysl jako každý jiný. Potřebuje vyrábět, aby se uživil. Pokud se neválčí, stává se z munice (a zbraní) po jisté době odpad, který je třeba likvidovat. Buď budeme válčit, nebo munici likvidovat. O omezení výroby pravděpodobně řeč být nemůže.
Pokud snad někde naleznete nevybuchlou munici, zapomeňte na ohleduplnost k životnímu prostředí a recyklaci a ihned volejte policii, která pak přiláká policejního pyrotechnika. Totéž platí i o nábojích.
Munice s prošlou trvanlivostí
Nejen potraviny mají svou dobu trvanlivosti. Má ji i munice nebo výbušniny. Potom, co si munice a výbušniny bez užitku projdou dobou své životnosti, je nutné je buď někam prodat (k dalšímu použití), nebo zlikvidovat. Stejně tak je třeba určité druhy munice vyřadit proto, že zbraně, pro které byly určeny, byly z výzbroje vyřazeny. Podle údajů z roku 2004, měla Armáda České republiky ve skladech zhruba 120 tisíc tun různé munice. Její údržba přišla rozpočet na nějakých 300 milionů Kč ročně. Tehdy bylo již 80 tisíc tun nepotřebných a cena za likvidaci takového množství munice bylo něco kolem 2 miliard Kč. Už o rok později armáda oznámila, že 20 000 tun bylo přesunuto mimo území ČR pro „místní potřebu“. Nicméně toto je běžný standard i pro jiné armády NATO, pro které jsou právě lokální konflikty mimo území Evropy (a USA) skvělou příležitostí, jak se prošlé munice (a zbraní) zbavit a vyhnout se tak finančním nákladům, za jejich likvidaci.
(Zdroj: Odpady, J. Kyzlink).
Nemám v úmyslu zabývat morální stránkou tohoto druhu podnikání. Podíváme se na prošlou munici jako na odpad. Odpad, který je svým způsobem recyklovatelný. Sice složitě a nákladně, ale je.
V průběhu let se tu či tam objeví nevybuchlý granát, bomba nebo ostrá munice. Většinou se jedná o pozůstatky z II. světové války, řádění Lidových milicí, Československé socialistické armády, popřípadě armády Sovětské, která na našem území dost dlouho a dost bezohledně pobývala. Takovýto druh munice snad ani jako odpad charakterizovat nelze. A spíše než odpadové hospodáře takto nalezená munice zajímá policii a pyrotechniky. Jak víme, jedná se o dost nebezpečné a především nevyzpytatelné předměty, které nezkoumáme, neobdivujeme, nedotýkáme se jich a především jejich nález oznámíme (a klidíme se).
Ponecháme-li tedy stranou volně loženou zapomenutou munici, stojíme tváří v tvář soudobé produkci střeliva. Po dosažení jakési lhůty použitelnosti toto střelivo patřičné ozbrojené složky vyřazují a předávají k likvidaci. Nebo k recyklaci, chcete-li.
Recyklace munice?
Recyklace munice (přesněji nábojů) probíhá tak, že se tyto ručně demontují. Oddělí se tak nábojnice od samotné střely. Vyjme se náplň a odstraní se zápalka. Pak se za vydatného chlazení rozpiluje nábojnice. Takto zneškodněné a rozebrané náboje pak lze materiálově rozdělit a dále s nimi zacházet jako s kovovým odpadem (obvykle se jedná o neželezné kovy). Munice obsahuje značné množství olova.
K likvidaci se používají i řízené výbuchy v přetlakových komorách, kdy se po takovém výbuchu jednotlivé složky od sebe oddělují (hovoříme zde o minách, spouštěcích mechanismech nebo podobných, mechanicky nerozebratelných předmětech.) Nadále se s nimi zachází v závislosti na materiálovém využití (viz obrázek vpravo Zaveta Bojkovice.)
Další možností je zmrazení tekutým dusíkem, kdy se plášť střel stává křehkým a snadněji pak vydá svůj obsah. Dalším z možných postupů je i rozřezání střely laserem.
Jelikož zde hovoříme o manipulaci s nebezpečnými materiály, je zřejmé, že veškeré tyto práce probíhají za velmi přísných bezpečnostních podmínek.
Výbušné náplně lze dále využít k výrobě průmyslových výbušnin (tedy pro nevojenské účely). Popřípadě je prostřednictvím vodíkové hydrogenace přesvědčit, aby se staly úplně jinými látkami.
Likvidací vojenské munice se u nás zabývají specializovaná pracoviště, na které dohlíží Vojenský technický ústav výzbroje a munice. V Německu u polských hranic ve městě Schweldt je specializovaný závod, který se zabývá likvidací prošlé munice v rámci NATO.
Není jistě třeba zdůrazňovat, že likvidace staré a nepotřebné munice něco stojí. Navíc se jedná o materiál, o který projevují zájem různé organizace a skupiny, které spíše než o likvidaci projevují zájem o její aplikaci v praxi.
* Nebylo by jednodušší munici jednoduše použít k tomu účelu, pro který byla vyrobena?
Jistě vás napadne myšlenka, jestli by nebylo jednodušší a levnější prostě munici někde na střelnici vystřílet. Odpověď zní ne. Vystřelením munice dojde pouze k naplnění životního poslání tohoto produktu. O žádnou likvidaci nejde. Střela vystřelí. Nábojnice vyklouzne. Náplň střely se uvolní do ovzduší. O kraválu nemluvě.
Vystřílená munice jako odpad
Použitá (rozuměj vystřílená) munice je problém, o kterém moc netušíme. A to nejenom v místech probíhajících nebo ukončených válečných konfliktů. Na mysli máme střelnice. Vojenské střelnice. Vojenské střelnice nejsou jen plácky s terči, ale i rozsáhlá území sloužící jako střelnice pro dělostřelectvo nebo letectvo. Takové střelnice zabírají i desítky kilometrů čtverečních a hromadí se na nich velké množství projektilů, zbytků střel, odpalovacích článků, zásobníků... a kdovíčeho ještě. Jedná se o desítky tun železa a především tuny olova — nemluvě o specifických látkách, kterými je vybavena nejmodernější munice. Tyto zbytky pak pomalu a vytrvale pronikají do země a kontaminují spodní vody. Jak zabránit takovým kontaminacím zatím netušíme. Přestat vyrábět zbraně nebo ukončit válečné konflikty a nácvik na ně samozřejmě nepřipadá v úvahu.
