DIGITÁLNÍ ODPAD

Odpady z digitalizace

Co je to digitální odpad? Sami ještě přesně nevíme. A tak ho vytrvale vytváříme a ukládáme. V současnosti se „digitální odpad“ projevuje nenápadně. Jde o pevné disky, obrovské komplexy budov datových skladů, přenos dat po kabelech i vzduchem. To vše je pak napájeno elektřinou a vydatně chlazeno, aby se nám data nepřipekla. Zkrátka, tento digitální odpad je odpadem digitální doby. Pokud tedy budeme hovořit o digitálním odpadu, budeme se pohybovat v nedaleké budoucnosti. Ta nám ukáže, jak jsme byli na tento druh odpadu připraveni, když jsme četli tyto řádky.

Pravda, pojem „digitální odpad„ ještě oficiálně neexistuje. No nic. Můžeme si ho rozdělit na dvě základní kategorie. A sice odpad z ukládání dat a odpad z jejich přenosu. Ačkoli se jedná o dvě zcela propojené oblasti, každá z nich může mít na tzv. životní prostředí a množství odpadů jiný vliv. Odpad z ukládání dat si dnes představujeme jako odpad hmotný. Tedy fyzická zařízení, která lze teoreticky rozebírat a některé materiály znovu využívat. Odpad z přenosu dat je částečně rovněž fyzický, ale zároveň je produktem i digitální smog. Nebo „elektrosmog“, chcete-li.

Zatímco u jiných kategorií odpadů se někteří z nás snaží jejich množství předcházet, u digitálního odpadu (tedy dat) se chováme zcela bezstarostně. Dojde nám místo na disku, koupíme si nový. Dojdou nám data v mobilu, přikoupíme nová. Potřebujeme data ukládat, postavíme si datový sklad.

Protože tzv. digitální odpad v současnosti nepředstavuje problém, nikdo se jím intenzivněji nezabývá.

Data jsou nejrychleji přibývající „neviditelný odpad“

Každý den vznikají data. Ve vašem chytrém mobilu, počítači. Vznikají v bankách, e-shopech, továrnách, vývojových centrech. Vznikají téměř všude, kde je zapnutý nějaký ten počítač nebo jiné zařízení, které je dokáže generovat. Nedá se to zastavit. Tato data jsou někde uložena a zálohována. Buď na pevných discích, nebo v cloudových službách – což nejsou obláčky v nebi, ale velká datová centra stojící na pevné zemi. Jsou vlastněná firmami jako Microsoft, Google, Apple a mnoha dalšími. V současnosti generují nejvíce dat vyspělé země USA a Evropy. To se může velmi rychle změnit s budováním infrastruktury doposud méně vyspělých zemí typu Ruska, Indie, Číny a jim podobných.

Co je to digitální odpad?

Předně je tu náš starý známý ELEKTROODPAD. Jde o o zařízení pro uskladnění dat po skončení doby jejich funkční i technické životnosti. Pevné disky, veškerá s nimi související elektronika, chladicí zařízení, komponenty přenosové sítě apod. Pravděpodobně sem časem zapadnou i solární panely, popřípadě další vysloužilá zařízení pro výrobu tzv. obnovitelné energie. Dále pak jde tento digitální odpad ruku v ruce s koncovými zařízeními pro běžné uživatele, stejně jako s výkonnými zařízeními pro datová centra. Lze očekávat značný nárůst množství celkově vyprodukovaného fyzického elektroodpadu. To bude zapříčiněno jednak zvýšením výroby, která se bude snažit pokrýt potřebu poptávky. V druhé řadě pak ještě rychlejším „stárnutím“ jednotlivých zařízení a jejich vyřazováním z provozu ještě před jejich skutečnou schopností dále sloužit. V současnosti neexistuje žádný preventivní systém, který by shromažďoval finanční prostředky tak, jako je tomu například u oblasti solárních panelů nebo jaderné energetiky. Otázkou je, jak se s budoucím množstvím elektroodpadu vypořádají existující kolektivní systémy sběru fyzického elektroodpadu... a planeta vůbec.

Napájet a chladit

Velká datová centra je zjevně třeba napájet elektřinou a především chladit. A to tak, že velmi. Běžné servery prý přestávají fungovat při teplotě kolem 50°C. Ne vždy je při provozu možné spoléhat na energii z tzv. obnovitelných zdrojů, které jsou nespolehlivé. Je třeba mít záložní zdroje pro případy výpadků. To v současnosti řešíme napájením z běžné sítě nebo průmyslovými akumulátory. Ty však mají jen omezenou životnost. Bohužel, pokrok nám v ukládání elektrické energie jaksi vázne. Elektřinou napájíme nejen samotné servery, ale i výkonná chladicí zařízení. Chlazení spotřebuje více elektrické energie než samotná počítačová zařízení. Není tajemstvím, že chladicí zařízení jsou pro životní prostředí nepříliš příznivá. Spotřebovávají elektřinu, vodu a používané chemikálie poškozují ozónovou vrstvu.

Datová centra prý spotřebují 1 – 1,5 % z celkové vyrobené elektřiny

Pomáhat a chránit

S tím, jak bude potřeba datových úložišť a kapacity přenosových sítí vzrůstat – a pokud do té doby nepřijdeme na jiný způsob jak toto řešit – bude třeba stavět více velkých klimatizovaných budov. Stejně tak neustálá potřeba vyšší přenosové kapacity pravděpodobně způsobí zejména v městských aglomeracích přírůstek digitálního smogu. Ten pochází ze všech komunikačních vysílačů a elektrické přenosové sítě. Oficiálně jeho škodlivost na lidské zdraví nebyla prokázána. Neoficiálně se však hovoří o možném negativním vlivu. Ostatně jde o záření. A proto, i když nebylo nic oficiálně prokázáno, existují hygienické limity. K tomu, aby bylo v této otázce jasno chybějí pravděpodobně dlouhodobé pozorovací studie. Pokud vás toto zajímá, jukněte někam na Google.

CO JSOU TO VELKÁ DATA?

V datech jsou ukryty pravé poklady. To vám řekne každý datový analytik. Tahle velká data (Big Data) jsou dnes hojně využívána snad ve všech oblastech, do kterých pronikla automatizace. Díky analýzám a využití velkých dat lze odhalovat anomálie, docílit lepší logistiky nebo efektivity. Lze monitorovat, zpracovávat, odhadovat, predikovat, nebo se jen tak radovat. Jedna z definicí popisuje Velká data jako soubory dat, které není možné zachycovat a zpracovávat běžnými softwarovými prostředky v rozumném čase. (Wikipedia)

CO JE TO INTERNET VĚCÍ?

Je to Internet of things (IoT). Jde o síť vytvořenou mezi fyzickými zařízeními. Většinou senzory, které jsou vmontovány do čehokoli, kam je vmontovat lze. Podmínkou je, aby byla všechna tato zařízení navzájem propojena a mohla sdílet svá data. Každé jednotlivé zařízení lze v síti identifikovat. Odhaduje se, že do roku 2020 se bude jednat nejméně o 30 miliard zařízení. V současnosti se IoT objevuje ve formě tzv. chytrých domácností, chytrých měst, apod. V internetu věcí spolu s výše zmíněnými velkými daty je v současnosti viděna budoucnost – jakýsi další krok zatím dost nemotorné digitalizace. Článek o Internetu věcí na Wikipedii ZDE.

Odhaduje se, že každý den vznikne jen na internetu 2,5 trilionu (čili krát 10 na osmnáctou) bajtů dat.

Neustálou potřebu ukládat někde data jistě znáte i z vlastní zkušenosti. Stovky fotografií, stažená videa, empétrojky... popřípadě vaše projekty – ať už video, hudební, grafické nebo literární. To vše je třeba někde skladovat. Pevné disky telefonů a tabletů praskají ve švech. Domů si pořizujete externí disky, nebo si platíte některý z úložných systémů typu iCloud, OneDrive, GoogleDrive, Mega... a bezpočet dalších. Podívejte se na simulaci toho, jak narůstají data na internetu ZDE. Jenomže naše osobní data (nejsou myšlena data osobní, to je na jiné povídání) jsou jen kapkou v moři proti datům, která generuje a generovat bude průmysl, doprava, obchod a výzkum. Takže velké firmy nemohou spoléhat na úložiště určená pro běžné spotřebitele. Jsou nucena budovat si vlastní datová centra a sklady aby data byla pod kontrolou. Protože data jsou nejen vzácná, ale i velmi citlivá na zneužití, jak víme.

Dnes nedokážeme nikdo se svéprávnou přesností říci, co s našimi daty budeme za nějakých deset let dělat. Kolik jich vlastně bude. Kolik se jich přenese a jak se budou přenášet. Stojíme tak vlastně na prahu jakési nové doby. Doby, kterou si možná z nedostatku předvídavosti idealizujeme. A hlavně nemáme plán B. Ostatně, skoro jako vždy.

Ukládání elektrické energie

Tady se nejedná o nic mimořádně chytrého. Jde o další obchodní příležitost, kdy investor vyrobenou elektřinu vyrobí a následně ji bude (zřejmě spekulativně) prodávat. Předpokládá se, že kapacita těchto úložišť do roku 2024 stoupne až třináctinásobně na nějakých 158 GWh. Nejvíce aktivní v této oblasti jsou v Číně a USA. U nás zahájilo provoz úložiště v areálu tušimické elektrárny s kapacitou 2,8 MWh. Byznys, který ukládání elektrické energie nabízí jistě nepovede k tomu, aby se spotřeba snižovala, viďte?

Digitální odkazy

Článek o ekologické problematice těžby kryptoměn ZDE.
Hrozí nám z množství dat fatální katastrofa? ZDE.
Zajímavý článek o měření digitálního smogu v domácnosti si přečtěte ZDE.
Kolik elektrické energie spotřebuje Google? Článek z roku 2014 z webu nazeleno.cz ZDE.
Jak se recyklují elektrické kabely ZDE.

CO JE TO ELEKTROMAGNETICKÉ ZÁŘENÍ?

Elektromagnetické vlny procházejí naším tělem a vyvolávají uvnitř něj elektrický proud. Tělo přirozeně využívá elektrické impulsy k mnoha účelům (k myšlení, přenosu smyslových informací, zahájení svalového pohybu a kontrole srdečních stahů). Dokonce i správný průběh všech chemických procesů, které probíhají v našich buňkách, tkáních a orgánech a o kterých si ani nemyslíme, že jsou ve své podstatě elektrické, závisí na elektrickém náboji uvnitř těla. Při vystavení elektromagnetickému záření se mohou objevit tyto příznaky: závratě, úzkost, zarudnutí kůže, únava, bolest hlavy nebo poruchy spánku.

(Zdroj: empatia.cz)