JAK SE RECYKLUJÍ SOLÁRNÍ PANELY

Jak se běžně recyklují solární panely

Původní systém recyklace v principu spočíval v rozebrání panelů, chemickém očištění a následném opětovném použití. Tento postup však začal narážet na technologický pokrok. Jednotlivé články jsou tenčí a tenčí a tato relativně primitivní metoda recyklace s sebou nesla riziko, že se jednotlivé články zničí. 

​

Doposud neexistují zařízení specificky určená pro zpracování FV panelů!

​

• V současnosti se FV panely zpracovávají nejprve odstraněním hliníkových komponent, svorkovnic. Tyto materiály se zpracovávají zvlášť. Zbytek se drtí. Potíž je, že u mnoha druhů panelů jsou recyklovatelné elektrické komponenty obaleny plasty (etylenvinylacetát). To sice prodlužuje jejich životnost, ale komplikuje zpracování. Současná nejpoužívanější metoda je jak neefektivní, tak i nákladná.

​

• Do budoucna máme několik možností, jak vysloužilé solární panely zpracovávat. Ponecháme-li stranou ruční mechanické oddělování jednotlivých komponent, které není ekonomicky udržitelné ani smysluplné, jeví se jako jednou z variant pyrolýza spolu s chemickým loužením. Ačkoli to zní děsivě, v průmyslovém měřítku – tedy při recyklaci opravdu velkého množství panelů – se jedná o rychlý a pravděpodobně i ekonomicky efektivní způsob zpracování solárních panelů.

​

• Další možnost je třífázová. Pomocí organických rozpouštědel se uvolní skleněné komponenty. Pro uvolnění polovodičových součástek se použije tzv. tepelný rozklad, který rozpustí adheziva. A v poslední fázi se chemickou cestou získá téměř čistý křemík.

​

• Další z navrhovaných technologií je hydrometalurgický proces, od kterého si slibujeme získat křemík ve stoprocentní čistotě a téměř veškeré stříbro a hliník.

 

Ale jsou tu i další možnosti. Proces šestistupňový, který počítá s rozemletím každého solárního panelu a následné oddělování jednotlivých materiálových složek pomocí několika chemických lázní, odvodňování a kdovíčím ještě. Popravdě řečeno za použití tolika chemikálií by už recyklaci solárních panelů nešlo označit za ekologickou ani náhodou, viďte?

​

Pokud nebudou výrobci solárních panelů dbát na tzv. ekodesign, může se stát, že bude recyklace solárních panelů ekonomicky neúnosná.

 

Solární panely v sobě ukrývají cenné materiály, ke kterým se budou chtít zpracovatelé dostat. Jak jde tzv. technologie neustále vpřed, využívají výrobci v solárních panelech stále více látek, které jsou nejen drahé, ale někdy i nebezpečné. Tak třeba solární panely II. generace obsahují gallium, selen, indium, tellur nebo kadmium. Tyto (a mnoho dalších) je snadné do panelu dostat, ale bude složité je získat zpět. Je tedy více než důležité, aby výrobci dodržovali ekodesign a při výrobě nehleděli jen na cenu, ale i na snadnou recyklaci (nebo alespoň likvidaci). Pokud má být (a ona musí) recyklace solárních panelů ekonomicky rentabilní, bude muset probíhat ve velkém. A pro to je smysluplný ekodesign nezbytností. A stejně tak se musíme připravit na to, že při recyklaci solárních panelů bude mít velké slovo chemie. A také se musíme smířit s tím, že recyklace solárních panelů nebude ekologická.

​

Recyklace pomocí fragmentace při vysokém napětí

Předpokládá se, že mechanická recyklace začne časem narážet na své limity a stane se zřejmě neefektivní. Jako alternativa se jeví fragmentace – rozklad/štěpení s použitím vysokého napětí. Jde o technologii, která se od šedesátých let minulého století používá při těžbě nerostů. Její pomocí lze relativně snadno uvolnit z hornin minerály, které obsahují kovy. V recyklačním oboru byl vyzkoušen při recyklaci betonu nebo tištěných spojů. 

​

Zdroj: Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT Praha, Odpady 7/2016, 9/2020 , 2/2020, tretiruka.cz, Průmyslová ekologie.