Odpadní vody nejsou odpadem. Vznikají tím, jak vodu používáme. Za zmínku stojí veřejné stravování a ubytovací služby, které produkují odpadních vod více. Dále se jedná o odpadní vody z myček automobilů. Ty obsahují saponáty a ropné produkty (glykoly, tuky, oleje). A pak tu jsou samozřejmě odpadní vody, které pocházejí z průmyslu. Systémem stok jsou odpadní vody přiváděny k čističkám. Ty jsou zpravidla vystavěny v blízkosti měst nebo větších podniků. Nejběžnějším způsobem čištění odpadních vod je mechanicko-biologický způsob čištění. Zařízení na tomto principu funguje asi následovně: nejprve je vodu třeba zbavit velkých kusů nečistot, popřípadě štěrku. To probíhá pomocí mechanických lapačů, kterým se říká česle. Menší nečistoty zachycují síta, popřípadě jiná mechanická zařízení. Někdy je ještě voda provzdušňována, aby byla zbavena tuků. Pak je třeba vodu zklidnit, což se děje v usazovacích nádržích. Zde je voda díky usazování zbavována jemnějších nečistot. Když je voda zbavena mechanických nečistot, přichází na řadu biologické čištění. Technologií, které se využívají, je hned několik. Nejznámější je tzv. aktivace, kdy dochází ke kontaktu odpadní vody a mikroorganismů v tzv. aktivačním kalu, který rozkládá nečistoty. (U menších domácích čističek mohou být využívány biofiltry. Ty fungují na podobném principu, jako výše zmíněná aktivace. Rozdíl je v tom, že kal není ve vodě, ale je součástí zařízení.) Dále pak v tzv. dosazovacích nádržích se aktivační kal odděluje od vyčištěné vody. Část je vrácena zpět do aktivačních nádrží. Přebytečný aktivovaný kal se smísí s kalem z usazovacích nádrží. Zahušťuje se a je dopraven do vyhnívací nádrže. Zde bez přístupu vzduchu za teploty kolem 50°C hnije a může z něj být vyroben bioplyn. Vyčištěná voda může být ještě terciárně čištěna. Jedná se o dočišťovací proces, kdy se odstraňuje především fosfor a dochází k hygienizaci vody. Pak je voda vrácena zpět do vodních toků. Bohužel, tento druh čištění si nedokáže poradit s mnoha materiály. Jde především o zbytky léčiv, nanomateriály nebo mikroplasty.

​

Voda z čističek je navracena zpět do vodních toků

Zatímco odpadní voda odpadem ve smyslu zákona není, odpadní kal již ano. Takže co s kalem? Odpadní kaly tvoří zhruba 1—2 % celkového objemu čištěných odpadních vod. Jenomže obsahují až 80% původního znečištění. Náklady na zpracování kalů z čističek odpadních vod stojí dle informací MŽP více než polovinu nákladů na celkové čištění odpadních vod. Kaly obsahují širokou škálu organických a anorganických látek. Jsou zdrojem organické hmoty. Stejně tak ale obsahují nebezpečné složky. V ČR se ročně vyprodukuje zhruba 750 000 tun kalů z čističek odpadních vod. Co s kaly z čištění vod začíná být oříškem. Proč? To, co se vypouští do kanalizace se v poslední době hodně změnilo. K horšímu, bohužel. K čističkám vod putuje stále více a více látek, které z kalu mohou vytvořit problematický materiál. Namátkou jmenujme zbytky léčiv, ftaláty, nanomateriály, furany nebo zbytky drog. To, že se složení vodárenských kalů mění mění i to, jak je s nimi dále nakládáno. Dříve se tyto materiály používaly jako zemědělská hnojiva. Takže ačkoli se jedná o organickou hmotu, která má v principu jako hnojivo velmi prospěšný vliv, v posledních desetiletích se diskutuje o jejich možném negativním vlivu právě díky znečištění. Lze totiž předpokládat, že látky, které se do půdy dostanou spolu s hnojivy, se nakonec dostanou do našeho potravního řetězce.

​

Jak škodí vodě fosfor?

Látky, které čistírenské kaly obsahují, zahrnují i fosfor. A ten je definován jako tzv. kritický materiál. Čistírenské kaly se tak stávají jeho obnovitelným zdrojem. Což je ekonomicky zajímavé. Protože přírodního fosforu nemáme nazbyt. Obyčejným spalováním a skládkováním se o fosfor připravujeme. Říká se, že neuváženým nakládáním s čistírenskými kaly přicházíme až o 7 % celkového celosvětově vytěženého fosforu. A přitom obsah fosforu ve zbytcích po zplynování a spalování je údajně srovnatelný s množstvím v chudších fosforových horninách. 

Fosfor způsobuje eutrofizaci vody, která podporuje růst planktonních sinic, mikroskopických řas, ale i vodních rostlin. Je to vlastně takové hnojivo. Výsledkem je, že celý ekosystém pracuje intenzivněji, čehož výsledkem je nedostatek kyslíku a vysoké pH (kyselost). Důsledkem takové změny prostředí je pak to, že některé druhy zmizí a je porušena rovnováha. A samozřejmě v zeleným balastem zamořené vodě se nám nechce koupat.