V biopalivech je viděna cesta ke snížení emisí CO₂. Oblíbeného strašáka dnešní doby. Do nedávna se zdálo, že biopaliva jsou skutečně originálním řešením a dokonalou náhradou výhradního pohonu na benzin nebo naftu. Rozčarování, které přichází dnes je dalším důkazem, že životní prostředí skrze dotované ekonomické zájmy prostě chránit nelze.
Většina pohrom, které si kdy člověk způsobil, byla zapříčiněna tím, že to někdo myslel dobře.
Pojďme si tedy říci, co to vlastně biopaliva jsou. Biopaliva mají původ v biomase, což je veškerá organická hmota. Nespornou výhodou téhle biomasy je její (pomalá) obnovitelnost a teoreticky vzato další výhodou může být její teoretická uhlíková neutrálnost. Předpokládá se, že spalováním paliv vzniká CO₂, který rostliny (hlavní zdroj biomasy) znovu jaksi „zrecyklují“ samy do sebe, a tak by neměly vznikat přebytečné emise CO₂. Od zavedení biopaliv si EU do roku 2020 slibovala snížení emisí CO2 o 390 milionů tun. Od roku 2017 budou v EU prý přípustná pouze ta biopaliva, která snižují emise minimálně o 50 %. Jen pro zajímavost, bionafta vyrobená z odpadních tuků může emise snížit až o 80 %. Česká republika prý dosáhla při podpoře biopaliv v roce 2013 částky neuvěřitelné 1,5 miliardy Kč. Nicméně berte prosím v potaz, že se tu bavíme o číslech. A často v teoretické rovině.
Nejznámějšími biopalivy jsou bionafta, bioethanol a bioplyn (o bioplynu více ZDE).
Biopaliva jsou povinně míchána do fosilních paliv v průběhu jejich míšení v rafinériích. Nebo na tzv. skladovacích terminálech. Mají se tím na mysli biopaliva tzv. 1. generace. Tedy biopaliva vyrobená z potravinářských plodin.
BIONAFTA. Jedná se o upravený rostlinný olej, který se používá už relativně dlouhou dobu. Vyrábí se nejčastěji z řepkového oleje. Bionafta není toxická a snadno se rozkládá. Při jejím spalování vzniká až o 60 % méně CO₂ v porovnání se spalováním klasické nafty. Bionafta se používá buď čistá, nebo jako příměs.
BIOETHANOL je v podstatě z cukru. Vyrábí se pomocí kvasinek z rostlin, které cukr obsahují. Používá se buď jako čistý, nebo jako příměs. V zemích bohatých na třtinu nebo kukuřici se bioethanol používá standardně jako příměs do automobilových benzinů (Brazílie, USA).
BIOPLYN se v běžných podmínkách skládá z lahůdek jako jsou metan, CO₂, dusík, vodík, čpavek, kyslík, sulfan a kupodivu i obyčejné voda. Bioplyn vzniká při mikrobních procesech bez přítomnosti kyslíku (například na skládkách). Cíleně se vyrábí v bioplynových stanicích. Nejčastěji se bioplyn používá k výrobě elektrické energie a jeho využití jako motorového paliva se zatím neuplatnilo. Více o bioplynu ZDE.
Do benzínu se přimíchává především bioethanol (kvasný líh, denaturovaný). Dále pak etyl-terc-butyléter (přezdívaný ETBE). Do motorové nafty nám pak míchají metylestery mastných kyselin (PAME). Anebo totéž, avšak z řepkového oleje (MERO). Zkrátka namísto pěstování jídla si pěstujeme ředidlo na pohon aut. Bizarní, že?
K výrobě jednoho litru biopaliva se spotřebuje zhruba 2500 l vody.
Jak to tedy je. Nebo, lépe řečeno, jak to může být. Předně je třeba vědět (ať to zní jakkoli podivně), že fosilní paliva jsou v současném stavu infrastruktury, investic a technické vybavenosti v porovnání s jakoukoli jinou formou energie (větrná, solární, jaderná) v podstatě „akceptovatelná“. Jako měřítko můžeme vzít jednotku ERoEI (Energy Return on Energy Investment). Česky řečeno: kolik energie investuji a kolik jí tím získám. Čím vyšší hodnota ERoEI, tím je daná energie nejenom ekonomičtější, ale také akceptovatelnější. Zde si biopaliva v oproti například blízkovýchodní ropě nestála ještě nedávno nejlépe.
blízkovýchodní ropa 30
jaderná energie 4-5
solární energie 2-5
zemní plyn 20
biopaliva 0,9-4
Ano, jsou to jen čísla, před kterými sami varujeme. Ale jsou podpořena skutečností, že systém těžby, dopravy a zpracování fosilních paliv je již z velké většiny vybudován (například plynovody se v současnosti budují spíše z politicko-ekonomických důvodů než z důvodu skutečné potřeby). Na druhé straně například plošné zavedení solární nebo větrné energie by vyžadovalo nejen veliké finanční investice, ale i další zásahy do přírody. A totéž platí o biopalivech. Nicméně se dá teoreticky tvrdit, že zavedením biopaliv bychom snížili svou závislost na ropě. A to rozhodně stojí za úvahu. Ale chce to nejspíš promyšlenější přístup. Otázkou je, na čem bychom byli závislí namísto té ropy. Na řepce?
Výzkumy expertů však hovoří o tom, že biopaliva pěstovaná v Evropě mohou vyprodukovat až o 70 procent více skleníkových plynů než paliva z ropy. Spalováním totiž vzniká oxid dusný.
Přiznejme si, že jedním z cílů zvýšení podílu biopaliv je i snaha o umělé zvýšení zemědělské produkce. Jak známo, eurokolektivizované zemědělství bez dotací skoro ani nezaseje. Přiznejme si také, že nikdo přesně neví, jaké nové látky by se do ovzduší při spalování biopaliv dostávaly, protože neexistují experimentální data o jejich dopadu na lidský organismus (dlouhodobé studie). A to nehovoříme jen o možných okamžitých alergických reakcích, ale o dlouhodobém působení těchto látek na lidský organismus při jejich vdechování. Zkrátka nevíme, co takové nové zplodiny s sebou mohou přinést. Článek na toto téma ZDE.
Je zjevné, že pěstování biopaliv má negativní vliv na změny a využití krajiny. Tedy na přetváření lesů a mokřin na zemědělskou půdu a její ráz. A mimochodem, že po odečtení daní jsou biopaliva v současnosti zřejmě většinou ztrátová. A říká se, že mají menší výhřevnost než paliva fosilní.
Další plošné pěstování plodin pro výrobu biopaliv může vést k dramatickému zdražování potravin. Světová banka přiznala, že zavedení biopaliv by mohlo zvýšit ceny potravin v průměru o 75 %, čímž by se logicky v zemích třetího světa spustila potravinová krize doposud nevídaných rozměrů.
Studie Stanfordské univerzity prokázala, že spalováním směsí s vysokým podílem biopaliv se do ovzduší uvolňují dvě karcinogenní látky: formaldehyd a acetaldehyd.
Víte, že EU v dobách nadšení sama přiznala, že plánovala vyčlenit 65 000 km2 (!!!) půdy k pěstování biopalivových plodin? Kde by asi tolik půdy EU vzala? Jedná se o plochu velikosti dnešní Belgie. Navíc v době, kdy miliardy lidí trpí hladem, budeme na vzácné zemědělské půdě pěstovat řepku olejku, abychom si mohli vozit své zapařené zadnice tam a zpátky a splnili nesplnitelné vize EU. Byť, popravdě řečeno, i EU ze svých bizarních vizí pozvolna ustupuje. Blbost navěky nezatajíš.
Tu a tam se říká, že k vyprodukování biopaliva je zapotřebí cca o 30 % více energie, než se získá jeho spálením. Ale to jsou jenom čísla, nebojte.
Na jednu nádrž naplněnou biopalivem (ethanol) připadá tolik zrna, které by v přepočtu na jídlo postačilo k obživě člověka na jeden rok (subsidised food burning). Říká se, ž pokud by v USA měla všechna auta jezdit na ethanol, vyrobený z kukuřičného zrna, museli by Američané vyčlenit 97 % svého území na její pěstování. Brazílie, která je jedním z největších producentů biopaliv na světě, likviduje při těžbě biomasy své deštné pralesy rychlostí až zarážející.
Odkazy
Jak jsme se zamotali do sítí upletených z řepky v článku časopisu Reflex ZDE.
Zelené technologie ničí životní prostředí, článek Deník ZDE.
ZDROJ: Internetové materiály, EU, Odpady, agris.cz, Ekonom
