Milujeme čísla. Milujeme statistiky. Milujeme je, protože nám předkládají složité věci zjednodušeně. A za tuto jednoduchost jsme ochotni statistikám odpustit i nejakou tu statistickou chybku. Ale čísla statistik jsou zavádějící. Stojí na konci celého řetězce skutečností a mnohdy nevypovídají o skutečnosti jako takové, ale spíše jen o výsledku vzešlého z metodiky, způsobu a často i jen zbožného přání autorů. I přes tyto skutečnosti všek chováme statstiky téměř ve zbožné úctě. Nepídíme se, jak ta či ona statistika ke svým závěrům došla. Nepídíme se, co je za čísly skryto. A to je chyba.
7 000 000 tun odpadu sem, 7 000 000 tun odpadu tam.
Dvě statistiky. Dva výsledky.
V České republice se sběrem dat o vyprodukovaném komunálním odpadu primárně zabývají dvě organizace. Předně Ministerstvo životního prostředí (MŽP) a Český statistický úřad (ČSÚ). Ponechme stranou otázku proč. Obě instituce používají ke sběru dat různých způsobů (a nespolupracují spolu). Mimo skutečnost, že firmy a podnikatelé musí pro potřeby těchto institucí vykazovat data o vyprodukovaných odpadech 2x, což představuje byrokratickou zátěž, logicky dochází i k tomu, že obě organizace na závěr svého sběru vykáží odlišná čísla. Za rok 2013 tak tedy bylo podle MŽP v ČR vyprodukováno celkem 30,6 mil tun odpadů. Ovšem ČSÚ tvrdí, že to bylo 23,7 mil tun odpadů. Rozdíl je právě výše zmíněných 7 000 000 tun. Celá bizarnost je pak završena tím, že zatímco podle čísel ČSÚ patří Česká republika k zemím s nejnižší produkcí komunálního odpadu na obyvatele, podle čísel MŽP patří Česká republika k průměru.
Otevřenou otázkou pak samozřejmě jsou statistiky vyšší úrovně. Tedy ty výkazy, které vytrvale produkuje EU a různé environmentální korporace. Z jakých čísel asi vycházejí? Nebuďme naivní. Podobný zmatek, který je výsledkem byrokratické rivality mezi MŽP a ČSÚ, bezesporu nepanuje jen v ČR. Jakou výpovědní hodnotu pak asi mohou mít statistiky vydávané například evropským statistickým úřadem Eurostat?
Pojďme se projít po tenkém ledu statistik. Pokud nám tedy v ČR někde poletuje 7 milionů tun komunálního odpadu a těch 7 milionů tun vezmeme jako reprezentativní vzorek pro byrokratický zmatek v Evropě, pak postačí vynásobit oněch 7 tun počtem států EU. Těch je (zatím) 28. Podle naší bizarní metodiky by pak statistická chyba vykazovaná Eurostatem mohla být 196 000 000 tun. Statisticky vzato samozřejmě.
Recykluje se 72 % nebo 24 %?
Podobná situace panuje například i ve vykazování čísel recyklace. I zde se (logicky) angažuje MŽP. A spolu s ním EKO-KOM, (součást organizace PRO EUROPE, a od r. 2013 člen mezinárodní organizace EXPRA). Tedy organizace, která má na starosti financování a funkčnost celého systému. A která má také v ČR v této oblasti monopol.
A opět. Čísla pocházející z úřadu MŽP jsou značně odlišná od čísel pocházející z kreativní dílny EKO-KOMu. Zmatek nad zmatek.
EKO-KOM uvedl, že v roce 2011 bylo v České republice zrecyklováno až 72 % obalů. A za tento skvělý výsedek se EKO-KOM i náležitě pochválil.
Na druhou stranu MŽP přišlo s nepříliš optimistickým číslem 24 %.
Abychom se v těch hausnumerech dokázali vyznat, můžeme si číselnou kreativitu zjednodušit asi následovně:
Verze EKO-KOMu: Z celkového množství vyrobených (rozuměj nahlášených) obalů se zrecyklovalo 72%. Verze MŽP: Z celkového množství komunálního odpadu se zrecyklovalo 24%. Rozdíl je zřejmý. EKO-KOM uvádí výsledky na základě množství vyrobených obalů. MŽP pak zohledňuje celkové množství odpadu. Oba výsledky pak opět přinášejí diametrálně odlišný pohled na stav recyklace v České republice. A — opět — můžeme předpokládat podobnou duplicitu výsledků i v jiných zemích.
A pak věřte statistikám, že?
>mhb<
Zdroje: Odpady, Odpadové forum