Bioplasty jsou dalším důkazem toho, že dobrý nápad se může obrátit proti smyslu věci. O bioplastech slýcháme, že jsou ekologické (protože nenávidíme ropu, bez které nemůžeme existovat). Slýcháme o nich, že jsou rozložitelné, kompostovatelné... prostě lepší, než ty nenáviděné plasty z ropy. Věříme – ne chceme věřit – že bioplast je lepší plast. Proč ne, něco na tom je. To něco málo, co na tom je, je však zatím spíše smutné než veselé. Čaopis Odpady (7/16) věnoval velký prostor problematice bioplastů a já bych zde rád z tohoto článku vykradl několik postřehů, které možná postaví bioplasty do poněkud jiného světla, než v jakém jsme zvyklí je vídat pod vlivem médií, PR a reklamy.
Předně bioplast jako takový je skvělý nápad. Ale optimismus, který bioplasty provází, rozhodně není na místě. Netřeba se zde zabývat tím, co a z čeho se bioplasty vyrábějí. To si můžete přečíst třeba ZDE. Z výše zmíněného článku stojí za zmínku informace o tom, jak může možná narůstající produkce bioplastů v obalovém průmyslu (tedy v tom průmyslu, jehož negativní následky se snažíme mírnit tříděním odpadu) ovlivnit náš stávající systém nakládání s plastovým obalovým odpadem a jeho recyklací. Ten je postaven na konvenčně vyráběných plastech. Tyto plasty je možné relativně snadno dotřiďovat a docílit tak jejich rozdělení přesně podle požadavků zpracovatelů nebo kupců. Protože jen dokonale vytříděný plastový odpad lze použít pro recyklaci. Aby byl recyklační proces efektivní a smysluplný, musí být na jeho konci kvalitní čistý recyklát. Jen o takový mají odběratelé zájem a jsou ochotni za něj zaplatit. A teď se dostáváme k jádru věci. V okamžiku, kdy se do žlutých kontejnerů na plast začnou ve větší míře dostávat obaly vyrobené z tzv. bioplastů (nebo plastů s bioaditivy), je třeba je od ostatního plastu separovat. To může být velmi složité protože mnohé z bioplastů (nebo klasických plastů s příměsí tzv. biosložky) se na první pohled od klasických plastů neliší (v čemž spatřují výhodu výrobci) a jejich separace je obtížná. Navíc výrobci používají různé druhy materiálů. A jelikož to po nich nevyžaduje legislativa, neobtěžují se takové obaly nijak viditelně označit, aby umožnili jejich snadnější separaci. Pokud takové tzv. bioplasty proklouznou, i jejich malé množství může znehodnotit výsledný recyklát, na jehož čistotu se vztahují velmi přísná pravidla. Jinak řečeno i něco málo takzvaně ekologického bioplastu může zkomplikovat recyklaci. Proto je vhodné do žlutých kontejnerů vhazovat pouze ty obaly, které jsou označeny recyklační značkou (vyjma č. 3, což je PVC). Kompostovatelné obaly kompostujte (byť se jejich kompostovatelnost nedá mnohdy garantovat). Rozložitelné nechte rozložit (jak, to je otázka) nebo je vhoďte do směsného odpadu.
Musíme brát na zřetel nejen to, z čeho se ten který obal vyrábí, ale i to, jak se ten který obal dá efektivně a smysluplně zlikvidovat nebo recyklovat.
