Budeme za dvacet let jezdit pouze a jen v elektrických autech? Kdo ví. Každopádně automobilový průmysl (až na několik výjimek) na elektromobilitu vsadil velký balík peněz. A to krupiér ještě kolo rulety ani neroztočil. Jistěže, automobilový průmysl na elektrický pohon nesází z vlastního rozhodnutí. Byl přinucen. A jak to v byznyse chodí, snaží se každou nevýhodu proměnit ve výzvu a následně v profit. Hlavním tahounem reinkarnace aut na elektřinu jsou emise. Emise by nás dnes měly při koupi vozu snad zajímat víc, než kolik má auto kol.
Je na místě dodat, že stojíme před zásadní změnou. Hodně podobnou té, kdy v minulosti pohon koňských nohou začal pozvolna nahrazovat automobil. I tenkrát byli zarytí zastánci koňských povozů proti. Dokázali si najít bezpočet důvodů, proč je koňský povoz lepší, než čadící automobil. Velmi podobně se chováme dnes my. Ale věřte, je to jen otázkou času. Zkrátka stejně jako byly nemotorné počátky automobilismu, jsou nemotorné i počátky elektromobility.
Emise, emise
Jsou dva druhy emisí. Tím prvním jsou tzv. skleníkové plyny. U nich nezáleží, kde vznikly. Dělají rotyku až vysoko nad našimi hlavami kdesi v atmosféře, kde přispívají k skleníkovému efektu, který je jednou z příčin toho, čemu říkáme klimatické změny. Druhým typem emisí jsou ty, které nám zůstávají na zemi. Říkáme jim škodlivé emise. Ty zůstávají v okolí místa, kde vznikly. Tedy podél silnic, ve městech. Tento druh emisí má vliv na to, čemu říkáme kvalita ovzduší.
Proč je elektrický pohon považován za ekologický? Je to snadné. Lze totiž tvrdit, že nevznikají emise. Ostatně mnoho automobilek své produkty propaguje pomocí mantry nulových emisí. Ale jde o tvrzení velmi nepřesné. To, že elektromobil nevypouští žádné emise v místě provozu neznamená, že tyto emise nevznikají jinde, že? Jak známo, elektřina se musí někde vyrobit. Takže elektromobil může být pouze tak ekologický, jak je ekologická výroba energie k jeho pohonu. Připíchnete-li si doma svůj elektromobil do zásuvky, s největší pravděpodobností budete baterii dobíjet elektřinou z fosilních paliv. Emise, které nevypustí vaše auto, byly totiž vypuštěny někde jinde. Totéž platí o nabíjení elektrokol nebo elektrokoloběžek.
V ČR je silniční doprava zodpovědná zhruba za 20 % emisí skleníkových plynů
Výroba vozidel na elektrický pohon se v zásadě nijak neliší od výroby konvenčních automobilů. Oba typy vozů mají kola, karoserii, interiér, elektroniku. Jinak řečeno na výrobu elektromobilu i „fosilomobilu“ připadá zhruba stejná ekologická zátěž. Emise, odpady, těžba surovin, doprava, spotřeba energií. Ekologický rozdíl mezi oběma pohony je pak možné propagovat pouze během provozu, protože likvidace vozidla s ukončenou životností je stejně náročná u obou pohonů. Aby vůz na elektrický pohon začal mazat svoji emisní stopu, musí najet zhruba 200 000 km. Tak to aspoň tvrdí studie ADAC z roku 2020. Jenomže po dvě stě tisících kilometrech je auto již zralé na vyřazení z provozu. V případě elektromobilu, který bude po ujetí tolika kilometrů pojízdný, je třeba počítat i s životností baterie. Při její výměně se emisní „dluh“ opět navýší. Mimochodem právě akumulátor je z pohledu emisí nejnáročnější část elektromobilu. Vezmeme-li v potaz momentální tragickou situaci kolem likvidace a recyklace lithiových článků, je ekologičnost elektromobilu přinejmenším velmi sporná. Alespoň do té doby, než přijdeme na výrobu energie způsobem, který nebude zatěžovat životní prostředí. To zatím ani při všem tom proklamovaném technologickém pokroku nedokážeme v míře, která by dokázala plně nahradit fosilní paliva a obnovitelná východiska z nouze.
Elektromobilita je tak ekologická, jak ekologická je výroba energie k jejímu pohonu.
Komu ku prospěchu?
Je zde ale i sociální aspekt. Velmi zásadní. Kdo jste viděl cenovky současných elektromobilů jistě uznáte, že jde o ceny dost vysoké. Automobilky si musejí nechat zaplatit investice. Zřejmě nejdražší položkou je pak baterie, za kterou musí výrobce zaplatit její likvidaci. Zdá se, jakoby systém bezohledně zvýhodňoval ty, kteří si mohou elektromobil dovolit. Motivuje je odpustky a výhodami. Na druhé straně pak de facto omezuje až šikanuje ty, kteří si elektromobil dovolit nemohou a vlastní starší vůz, který je s emisemi na štíru. Nejde zde náhodou o sociální nespravedlnost par excellence? Zdravý rozum říká, že pokud by byl za elektromobilitou skutečně environmentální zájem, bylo by na místě motivovat k přechodu na nový pohon majitele těch „nejšpinavějších“ starých aut. Jak vidno, děje se pravý opak. V USA se před lety říkalo, že elektromobil si člověk nekupuje proto, aby byl ekologičtější, ale proto, aby ukázal, jak ekologicky myslí. Důkazem budiž značka Tesla, která na tomto principu postavila svoji strategii.
Odhaduje se, že v roce 2027 se v ČR prodá až 80 00 elektroautomobilů
Jestli bude sázka Bruselu (a automobilek) na elektrický pohon nezpochybnitelnou výhrou, to ukáže nemilosrdný čas. Paradoxně o ekologičnosti elektromobility v principu nerozhoduje její produkt – tedy elektromobil, ale producent pohonu – výrobce energie. A baterie. Zbytek je vlastně vedlejší.
Kdy si budete muset koupit elektromobil i vy? O tom ZDE.
Zamyšlení nad tzv. ekologickou stopou elektromobilu ZDE.
(Zdroj: Odpady 4/21)
