Ekologie, životní prostředí, udržitelný rozvoj (...) to jsou termíny, které sice mají nějaký reálný myšlenkový základ, ale poslední dobou je jejich skutková podstata tak nějak stále více naplňována bezobsažným balastem, který mnohdy hraničí s něčím, čemu můžeme říkat greenwashing. Nemusí se mnohdy jednat o úmysl. Jde o to, že z ekologie (ochrany životního prostředí, udržitelného rozvoje...) se stal ideologický a marketingový nástroj doslova masové dezinformace. Nástroj, který slouží k ryze komerčním (rozuměj ekonomickým / prodejním) cílům. Pokud jsou pak takové termíny uchopeny nešiky, výsledkem je mnohdy až roztomilá snaha překroutit tyto termíny do něčeho, co může být v konečném důsledku až kontraproduktivní. Může, protože společnost, na kterou jsou takové zprávy cíleny, je den co den zavalována bezpočtem informací, z nichž většina je mimo její rozlišovací schopnost. A je snazší uvěřit, než se zamyslet.
Spolčení ekoblbců
Jedním z produktů tohoto environměntálního duchaprázdna jsou kampaně, které mají spotřebitele ubezpečit v tom, že ta a ta firma je skutečně odhodlána spasit přírodu, svět, vesmír... a tak vůbec. Že je zelená, nebo že se zelenou co nejdříve stane a má k tomu ty nejlepší nápady a předpoklady. Tito novodobí spasitelé pak někdy chytře, jindy neohrabaně a někdy i úplně hloupě, vypouštějí do světa své vize, ambice a zbožná přání. Často prostřednictvím PR agentur, které je pak rozesílají všem, na koho kde seženou e-mailovou adresu, a ten někdo má jen něco společného s životním prostředím (tak se dostávají i do našeho e-mailu). V některých případech taková zpráva padne na úrodnou půdu. Dostane ji novinář, vykopíruje pár vět, přidá své jméno a vy si pak můžete na některém z portálů přečíst pozitivně laděné články o tom, že jsme díky výrobcům šamponů, jogurtů nebo konfekce na nejlepší cestě udělat svět lepším, zelenějším, spokojenějším a... však víte. Pokračování textu pod obrázkem.
To, co vidíte nahoře, je jedním z takových optimistických výplodů, který se zatoulal do e-mailové schránky trideniodpadu. Jedná se o součást tiskové zprávy jedné nadnárodní korporace—a ačkoli materiál je veřejný, její název jsme zakryli černými čtverečky tajemství.
Název? Ambice 2030. A ambice vskutku ambiciózní. Ponechme stranou mizerný překlad textu původně nejspíš anglicky psaného originálu. Ostatně o formu tady nejde. Jde o obsah. Posuďte sami. Odhodlání poskytovat a podávat (?) zprávy o dosaženém pokroku v rámci cílů stanovených do roku 2020 (ať už jsou jakékoli), hraničí s rétorikou stranických sjezdů. Příslibem transparentnosti nezarmoutíš. Pod infografikou značky je nám pak poodkryta záhadná myšlenka o uspokojení spotřebitele a řízení pozitivních dopadů. Co je 100 % předních značek je otázkou. Pokud však dokáží povzbudit zodpovědnou spotřebu, budiž to třeba všechny jejich značky. A sdílení bezpečností kultury, inovací a složení výrobků jistě také potěší. V rámci infografiky dodavatelského řetězce se bude zmenšovat stopa (myšlena je asi stopa ekologická) a snažit se bude o obnovitelná řešení. Fajn. Co ještě zaujme je snaha podpory malých zemědělců, na již existujících polích (na polích nových podpora asi nebude :-) Směrem ke společnosti jsou plánována dlouhotrvající partnerství, která prospějí lidem, planetě i podnikání dotyčné firmy. Zkrátka všichni budou spokojeni. Skvělé! Zajímavý je (teď bez legrace) příslib posunu vpřed v recyklačních řešeních pro absorpční hygienické pomůcky—tím se myslí především jednorázové pleny nebo dámské vložky, které jsou, jak víme, dost zásadním environmentálním problémem. V současnosti končí tisíce tun tohoto odpadu na skládkách a ve spalovnách. Bude-li tedy firma skutečně jak slibuje podávat a poskytovat informace o dosaženém pokroku, v tomto bodě budou informace velmi zajímavé. No a co zaměstnanci? Ti budou o udržitelnosti přemýšlet a následně ji doma praktikovat. K tomu budou vzděláni (ve světle obsahu tohoto letáku je taková představa až děsivá). A za pokrok, kterého dosáhnou, budou odměněni.
Tak takhle se z pohledu globální korporace umožňují a inspirují pozitivní dopady ve světě, jak je uvedeno v záhlaví letáčku. Pokud byla na začátku zmíněna bezobsažnost prohlášení tohoto typu, tento příklad ta slova jen potvrzuje, viďte? V celém textu nezaznělo nic konkrétního. Nic, za čím by si společnost skutečně stála. Jde o neurčité přísliby o všem, co autory strategie udržitelného rozvoje v dané firmě během rauše při brainstormingu napadlo. Jinak řečeno, firma dělá z nás, spotřebitelů, blbce. A my si takový přístup nejspíš zasloužíme.
