To pořekadlo o kozlovi, který je zahradníkem, je sice archaické, ovšem i přes svůj věk stále aktuální. Tím kozlem je míněn někdo, kdo zastává zásadní funkci, která je v rozporu s všeobecnými zájmy. Anebo to rčení o žábě na prameni. Tedy někom, kdo úmyslně něčemu brání. Známe. Ne, nebudeme tady plácat o politice. Popovídáme si o odpadech. A o životním prostředí a jeho ochraně.
Třídíš, třídím, třídíme
Pokud bychom měli co nejjednodušeji definovat to, co je hlavním stimulem naší západní civilizace, dojdeme k termínu ekonomický růst. Ten je alfou omegou všeho, co se na světě (tam, kde se momentálně neválčí) děje. A v onen růst všichni věříme. Dokonce tak pevně, že víru v něj a jeho budoucnost jsme ochotni vyměnit za vlastní rozum. Když totiž rozum nahradíme vírou, je svět mnohem krásnější a budoucnost růžová. Protože jak napsal Heller: „pokud budoucnost nemá být lepší, je k ničemu“. O významu víry věděla své katolická církev – a vlastně všechna více i méně organizovaná náboženství. Své o tom vědí i politici, sportovci nebo finanční poradci. Víra je to, co staví budoucnost do lepšího světla. Tečka. Dál vědět víc netřeba.
A nejinak tomu je i v oblasti odpadů a ochrany tzv. životního prostředí. Na jedné straně tak nějak tušíme, že odpadky jsou všude. Že všude kolem nás je svinčík a ta příroda trpí naší přítomností. Že hodnota je prázdný plk a sleva slovo boží. Jeden by z toho upadl do depresí. A tak musí přijít spasitel. Někdo, kdo řekne (v televizi, v novinách a na internetu) že vše bude lepší. A že to může být ještě víc lepší, protože je přeci tolik způsobů, jak můžeme chránit přírodu, životní prostředí nebo rovnou obojí dohromady. Jednoznačný prim v našem ekonáboženství drží kolektivní systém Eko-kom. Tomu se také říká autorizovaná obalová společnost. Protože to je to, co Eko-kom je. Systém, který funguje mezinárodně a je financován výrobci baleného zboží. Ti do něho sypou peníze a Eko-kom za tyto peníze zařídí, aby se platící výrobci už dále nemuseli starat o použité obaly, ve kterých jsou zabaleny jejich produkty. Jinak řečeno, Eko-kom a jeho bratříčci a sestřičky nedělají nic jiného, než že provozují systémy tříděného odpadu, kterými výrobce zbavují zodpovědnosti za jejich odpady (což je právně naprosto v pořádku). Rozmisťují kontejnery na tříděný odpad, podepisují smlouvy s městy a obcemi a na jejich základě se pak o vytříděné odpady starají. Systém třídění odpadu díky Eko-komu a podobným systémům funguje. Tyto systémy mají organizační význam. Přerozdělují peníze za účelem umožnění návratu části komunálního odpadu do oběhu – poskytují ho k recyklaci, popř. likvidaci. Potud vše tak, jak musí být. Stát by něco podobného nedokázal. Ovšem zatímco většina podobných kolektivních systémů se s touto činností spokojí, Eko-kom se rozhodl, že půjde ještě dál a povýší svou ryze administrativní činnost na mesiášství.
Je zjevné, že prosperitu kolektivních systémů garantuje neustálý přísun odpadu. Tyto systémy jsou na množství odpadu bytostně závislé. Obaly, elektronika, baterie nebo úsporné žárovky. Z toho lze snadno vyvodit to, že omezení množství odpadu by mělo na prosperitu těchto systémů negativní vliv a čistě bezodpadové hospodářství (což je dnes samozřejmě pojem z kategorie sci-fi) by pro ně bylo likvidační. Ale to jsou fakta, která nikoho nepřekvapí.
Vraťme se ale k víře, která hory přenáší a dělá z budoucnosti bezva místo na světě. Navíc na světě, který chrání své životní prostředí třeba tím, že jeho obyvatelé třídí odpad. Protože tříděním zachrání tolik a tolik hektarů lesa. Ušetří tolik a tolik hektolitrů vody – tak to alespoň tvrdí právě Eko-kom v některých svých reklamách, kterými se snaží přimět České lidstvo k vhazování obalů do svých barevných kontejnerů. Eko-kom se prostě mermomocí snaží spárovat třídění odpadu s ochranou přírody. Stejně jako kdysi Xerox dokázal, že na všech značkách kopírek všichni xeroxovali. A čím více odpadů vytřídíme, tím více budeme přírodu chránit. Logické, ne? Je snadné tomuto uvěřit – a dál o ničem nepřemýšlet. Jenomže …
Jenomže ty obaly, které tak vehementně třídíme a chceme jich třídit ještě víc, se někde z něčeho vyrábějí. Něco je do nich zabaleno. Kolektivní systém, který je financován výrobci a je na jejich penězích (a produkci) závislý, a stejně tak je závislý na množství odpadu, káže o ochraně životního prostředí. Úsměvné, viďte? Ze všech organizací, které to s tou ochranou myslí více či méně vážně, je právě Eko-kom slyšet a vidět nejvíce. Aby se stal pro nepřemýšlivé ještě atraktivnější, vystupuje pod pseudonymem jak třídit a stejně tak se jmenují i jeho webové stránky určené pro veřejnost. Díky skvělé marketingové práci se Eko-kom vypiplal z administrativního přerozdělovače peněz na vedoucí instituci v oblasti ochrany přírody a tzv. životního prostředí. Lidově řečeno, z kozla se stal vládce zahrady. Ze žabky špunt na prameni.
Nuže, mysleme pozitivně a třiďme odpad. Má to smysl, jak tvrdí naše obalová společnost Eko-kom. Ale věřte, že tím tříděním odpadu vůbec nechráníte přírodu ani to životní prostředí. Vůbec ne. Tříděním odpadu neděláte nic jiného, než že svou troškou v mlýně snižujete negativní následky nadprodukce obalového průmyslu a výroby všeobecně. Cesta k ochranám těch věcí, o kterých byla řeč, je – když už ne ve snižování nadvýroby – alespoň v aplikaci obalové kultury. Nebalit zbytečně a balit co nejméně. A když už balit, tak sjednotit obalové materiály, aby jejich recyklace byla funkční (mimochodem jen zhruba 30 % obsahu každého žlutého kontejneru se skutečně zrecykluje) a ekonomicky i environmentálně smysluplná. A pokud by snížení množství obalů mělo vést k zániku systémů, jako je Eko-kom, splní se Eko-komu to, o co mu (alespoň podle jeho slov) jde. O zlepšení stavu přírody a tzv. životního prostředí.
