Z pohledu evropské (potažmo však i globální) spotřeby textilu je tento průmysl pomyslným čtvrtým největším znečišťovatelem životního prostředí. Nejedná se jen o výrobu, ale i o „druhý život“, který textilu dáváme s dobrým pocitem, že ho vhazujeme do kontejnerů na textil a tím ho pošleme „dál“. Jistě, malá část se využije. Ta nesrovnatelně větší část textilu sebraného po Evropě putuje do Afriky a Asie. A to bez toho, aby o tomto textilu měl někdo nějaký detailnější přehled. My Evropané si myslíme, jak darováním tisíců tun obnošeného oblečení pomůžeme lidem, kteří si ho nemohou kupovat jak na běžícím páse. Omyl.
Znovupoužití textilu má význam jen v lokálních podmínkách.
Kolik použitého textilu se vyveze mimo území EU?
V roce 2020 se mimo území EU vyvezlo zhruba 550 000 tun. V roce 2019 to bylo již zhruba 1,7 milionů tun! Ale opusťme bažiny čísel, která mohou být zrádná. Použitý textil, který se nevyužije lokálně v Evropě, se stává problematickou komoditou, jejíž vývoz do zemí Afriky (nebo Asie) sice řeší evropskou patálii s nadprodukcí, avšak exportuje problém jinam. Jde o to, že sběr textilu nemá nic společného s recyklací. Jeho primárním cílem je získat dále použitelné kusy a ty zpeněžit (bazary, second-handy, přeshraniční vývoz v rámci EU). Zbytek je horký brambor, ze kterého se část použije downcykací k výrobě hadrů. Vše ostatní musí z Evropy pryč.
Množství textilu vyvezeného z EU se za poslední desetiletí ztrojnásobilo.
Recyklace textilu - SciFi
Recyklaxe textilu je mimořádně problematická. Každá metoda procesu recyklace totiž vyžaduje „jednodruhový“ vstup. Čiré sklo, barevné sklo, čirý PET... a totéž platí pro textil. Ten však jednodruhový není ani náhodou. Jeho třídění a separace je v běžných ekonomických podmínkách jen těžko realizovatelná. Ponecháme-li stranou trička, tílka apod, jde vždy přinejmenším o kombinaci dvou a více materiálů. Různé druhy tkanin, knoflíky, zipy, uměliny, suché zipy, kovové doplňky. Třídění těchto materiálů se musí provádět ručně, což je logicky proveditelné pouze v zemích s levnou pracovní silou a to ještě velmi komplikovaně. Textil zatím dokážeme jen downcyklovat. Pravda, existují výjimky, ale ty pouze potvrzují pravidlo, že recyklace textilu patři stále ještě spíše do kategorie sci-fi.
46 % použitého textilu z EU bylo v roce 2019 vyvezeno do Afriky. 41 % do Asie.
Zimní oblečení do Afriky?
V Evropě máme v principu dva druhy počasí. Teplo a zimu. Vyvezeme-li tedy z Evropy zimní oblečení do Afriky, nejedná se o žádné konání dobra, ale o prachsprostý vývoz odpadu. V Africe je o laciné oblečení z Evropy zájem. Pouze o to letní. Oblečení pro chladnější počasí pak končí na otevřených skladkách. Mimo to tento import logicky brzdí lokální textilní produkci. Zatímco v Africe neexistuje žádná infrastruktura, která by dovezený použitý textil zpracovávala, v Asii se dovezený textil částečně downcykluje na tzv. „průmyslové hadry“. Zbytek se však přeprodává, nebo opět skládkuje. Každopádně potom, co náš použitý textil opustí v Itálii, Holandsku nebo Belgii (kde jsou velké vývozní přístavy) evropské břehy, stává se nekontrolovatelným odpadem.
Povinnost sbírat textil odděleně bude v Evropě platit zřejmě od roku 2025
Textilní průmysl zcela ignoruje principy udržitelnosti. Nebere žádnou odpovědnost za své produkty. Popřípadě tu a tam vyplodí zavádějící kampaň, která má spotřebitele přimět k dalšímu nákupu, kdy se navíc z velké části jedná o greenwashing. Lze ho s klidným svědomím označit přinejmenším za bezohledný. Otázkou je, proč tyto společnosti doposud nezaložily a nefinancují infrastrukturu, která by právě v Africe (nebo rovnou v Evropě) pomáhala zvládat neutuchající přísun použitého oblečení. Peníze na to tyto korporace mají. Možná je to otázka morálky, kterou jejich akcionáři naopak nemají. No nic.
Použitý textil v České republice
V České republice je sběr textilu a jeho využití relativně na dobré úrovni. Nepřispívají k tomu výrobci, prodejci a samozřejmě ani veřejná státní správa. Jedná se o práci soukromých subjektů, jako jsou Potex, Dimatex, TextilEco (Červený kříž) a další, které jsou sdružovány v asociaci Aretex (Asociace recyklace použitého textilu). Právě díky těmto firmám máme možnost vyhazovat své staré oblečení a textilie do kontejnerů. V ČR tak dokážeme zachytit značnou část textilu a využít ji lokálně. Česká republika se tak podílí na vývozu z EU do Afriky znatelně méně, než například v Německu, které se statisticky podílí na vývozu z 60 %. Velmi dobře rozvinutý systém nakládání s použitým textilem mají kromě ČR v Polsku a Holandsku.
Podpořte zatím jediný funkční systém
V principu platí, že ideálním způsobem, jak snížit enormní zátěž na životní prostředí, kterou textil způsobuje, je omezení frekvence nákupu oblečení, popřípadě využívání nákupu oblečení použitého. Tímto způsobem se podpoří současně jediný optimální (a ano, i udržitelný) systém oběhu textilu. Druhou variantou je zavedení povinného třídění textilu pomocí kolektivních systémů, které přinutí výrobce za odpadní textil převzít odpovědnost (s tím se v Evropě počítá od roku 2025).
(Zdroj: Odpady 5/24)
