Budeme si zde povídat o miliardách kelímků na jedno použití. Kolik že se takových kelímků denně na světě použije a ihned vyhodí? Je to vlastně nespočitatelné. Ale pro představu: spočítejte si, kolik kelímků použijete denně vy, a vynásobte to třeba miliardou. Nebo dvěma. Nebo třemi. Antistatistickou oklikou tak získáte přibližný obrázek o čem je řeč. Střízlivý odhad se celosvětově pohybuje ve stovkách miliard ročně.
Papírové kelímky s vrstvou polyetylénu nelze v ČR recyklovat.
Buďme k nápojovým kelímkům fér a věnujme jim stejnou pozornost, jako plastům v mořích, jednorázový dětským plenkám a ostatním, mediálně slavnějším, projevům našeho života. Souhlasíte?
Jednorázové kelímky - mnohonásobný problém
Jednorázové kelímky si zjednodušeně můžeme rozdělit na plastové a papírové. Zapomeňme na intelektuální diskuze o tom, které z nich jsou méně škodlivé pro tzv. životní prostředí. Nebo které z nich jsou (nedejbože) ekologičtější—žádný jednoúčelový obal nemůže být z principu ekologický. Oba jsou neřádi a jejich bezmyšlenkovitému používání bychom se měli naučit předcházet. Papírové kelímky původně vymysleli staří Číňané. Kelímky, jak je známe dnes, se objevují někdy od roku 1907. Tehdy byly preferovány z důvodů obav z bacilů na veřejně používaných skleněných nádobách – skleničkách. Ostatně jednoúčelovost a hygiena spolu jdou ruku v ruce dlouhá léta. Vzpomeňme na papírové kapesníčky nebo plenky.
Ten nejlepší papír na jedno použití
Aby papírový kelímek splnil všechna očekávání a požadavky, musí být vyroben z přírodní celulózy – tedy zjednodušeně řečeno ze stromů. A ještě jinak řečeno: pro výrobu kelímků na jedno použití se používá ten nejlepší materiál (podobně jako k výrobě nápojových kartonů). Tento vysoce kvalitní (někdy se mu říká i panenský) materiál by bylo možné samozřejmě recyklovat, kdyby... kdyby nebyl obalen vrstvou vosku. On to ale není vosk, jak se mylně domníváme. Je to polyetylén (každý kelímek ho obsahuje zhruba 5 %).Tedy syntetický plast, který zajišťuje na jedné straně odolnost proti prosáknutí a na straně druhé nemožnost recyklace. (Recyklace možná je, avšak pouze na specializovaných linkách, které v Evropě nejsou běžně k dispozici. Je třeba velmi komplikovaně oddělit papír od plastu – a mimo to je třeba zavést separovaný sběr). Z toho je členům fanklubu naprosto zřejmé, že všechny ty papírové kelímky od kávy (čaje, piva a kdoví čeho ještě) končí buď na skládkách nebo ve spalovnách. Nic jiného s nimi prozatím udělat neumíme a jak se zdá, ani nechceme. K tomu je ještě nutné připočítat miliardy plastových víček (nejčastěji z polystyrenu), které stejně jako kelímky končí v odpadkových koších. Přitom polystyren je běžně recyklovatelný materiál. Pravda, kelímky se recyklují na několika linkách v Anglii. Ale k této recyklaci se dostane naprosto zanedbatelné množství použitých kelímků.
Věčné fňukání nad množstvím jednorázových kelímků na nápoje nezastavíme tím, že se budeme snažit vyrábět ekologické jednorázové kelímky. Ale tím, že je nebudeme používat.
Ačkoli spolu jdou mrhání kvalitním materiálem a produkce odpadu ruku v ruce, řetězce prodejců kávy, pivovary a ostatní tento fakt přehlížejí. Nebo (buď úmyslně nebo z naivity) nabízejí různé kompostovatelně-rozložitelné alternativy. Prodejci kávy "s sebou" jsou na existenci papírových kelímků bytostně závislí. Pivovary, popřípadě jiní prodejci nápojů nikoli. Nicméně se nic neděje. Bojujeme proti plastovým taškám (které je možné znovu použít i recyklovat), ale kelímky nic. Popřípadě se chlácholíme nesmysly, jako je třeba TENTO. Přitom se již objevují pokrokové řetězce, které na kávu, kterou natočí do přineseného kelímku, dají zákazníkovi slevu. A sleva dokáže hodně, viďte? Což je naprosto ideální způsob, jak nás, zákazníky přimět k tomu, abychom používali znovupoužitelné kelímky a snížili tak množství odpadu. A věřte, že hovoříme o astronomických číslech. Jen v sousedním Německu se za den vyhodí přes 3 milióny kelímků. V Británii se jich za rok vyhodí kolem 3,5 miliardy. V USA jdou tato čísla v miliardách ještě výše. No nic, jsou to jenom čísla. A kelímky.
Žádný jednoúčelový obal vlastně nemůže být nazýván ekologickým. I kdyby byl recyklovatelný, kompostovatelný a rozložitelný zároveň.
A co ty plastové jednorázové kelímky?
Plastové kelímky jsou stejní prevíti jako jejich papírovo-polyetylénoví bráškové. Většinou jsou vyráběny z polystyrenu, avšak objevují se i kelímky z PETu a v poslední době i z tzv. biomateriálů, které slibují kompostovatelnost. Recyklovatelnost polystyrenu stojí za tím, že ti moudřejší z nás aspoň odhazují tyto kelímky do kontejneru na plast. Bohužel, recyklovatelnost těchto kelímků není na kelímcích zřetelně vyznačena, takže většinu z nich nakonec stejně hodíme do odpadkového koše a pak spálíme nebo uložíme na úrok na skládku. Kromě toho je možné, že při nalití horké tekutiny do některých druhů plastových kelímků, se do ní mohou uvolňovat chemické látky.
Ekologické jednorázové kelímky? Ekonesmysl.
Prodejci nápojů často využívají kelímky, které jsou vyrobeny z tzv. bioplastu. Tato surovina u nich může zaručit kompostovatelnost (ze zjevných důvodů nikoli dokonalou rozložitelnost). Je v tom ale zádrhel. Aby se takový kelímek mohl proměnit v kompost, musí se na něj nejdříve dostat. A aby se takový kelímek na kompost dostal, musel by se vytřídit. A prodejci tuto možnost nám zákazníkům neumožňují. Výsledkem je to, že ty takzvané ekologické kelímky skončí z naprosté většiny v odpadkových koších. Paradoxně se tak dostáváme do situace, kdy konvenční polystyrenové kelímky jsou "teoreticky vzato" méně škodlivé, než ty, které tu a tam označujeme za ekologické. Ano, výrobci a prodejci často zdůrazňují, že takové kelímky (nebo krabičky) jsou vyráběny ekologicky. Ze škrobů brambor, kukuřice nebo řepy. To však je naivní. Vychází to z teorie, že rostliny jsou obnovitelné zdroje, ale opomíjí to skutečnost, že musejí růst. Musejí se pěstovat, zalévat, hnojit, sklízet, přepravovat, zpracovávat. Pak vznikne ten eko kelímek, který, stejně jako jeho plastový (nebo papírový) bráška, skončí v odpadkovém koši. Je v tom nějaký smysluplný rozdíl? Možná.
Aby bylo možné kompostovatelné kelímky kompostovat, musí se nejprve zavést jejich separovaný sběr.
Co je větší zlo? Kelímek z plastu, nebo kelímek z papíru a plastu?
Jak bylo zmíněno, jeden je za 18 a druhý bez dvou za 20. I když ne tak docela. Ačkoli se můžete leckde setkat s teoriemi, že papír je ekologický, protože se jedná o tzv. obnovitelný zdroj. Podle některých teorií je výroba papírového kelímku pro tzv. životní prostředí menší zátěží, než výroba kelímku plastového. Už jen proto, že se jedná „jen“ o plast, zatímco papírový kelímek je vyroben z papíru a plastu. Ale kdo ví, jak to ve skutečnosti je, že? Každopádně zátěží mnohem menší jsou opakovatelně použitelné kelímky. Ty mají navíc tu výhodu, že při jejich používání nepotřebujete brčko.
Kudy z toho ven?
Z dlouhodobého pohledu byla problematika nápojových kelímků opomíjena. Ostatně to platí o všech jednorázových obalech. Doba se změnila. Svince kolem nás přibylo a to naší pozornosti neuniklo. Ti chytřejší z nás se nad tím přinejmenším pozastavili a změnili svůj přístup. Kelímků (podobně jako o něco dříve plastových tašek) si povšimli i někteří výrobci a řetězce. A v problému zavětřili příležitost. Řešení kelímkové apokalypsy může být již zmíněná motivace. Ta ovšem přijde pravděpodobně spíše z komerční sféry. Motivace totiž ze své podstaty nemůže být restriktivní. Takže na jedné straně se bude pravděpodobně zdaňovat a zakazovat a na straně druhé motivovat a jenom čas ukáže, jak to všechno dopadne.
Albert Einstein prý řekl, že problémy nevyřešíme tím, že k nim budeme přistupovat stejným myšlením, jako když jsme je vytvořili (nebo tak nějak). Takže pokud se snažíme vyrobit ekologický jednorázový kelímek, uvěřit, že je ekologický, děláme velkou chybu. Řešením jsou opakovatelně použitelné kelímky, kterých je na trhu velká spousta.
ALTERNATIVY KE KELÍMKŮM NA JEDNO POUŽITÍ
Jsou. Můžeme si nosit své vlastní kelímky. Pracujeme-li v kancelářích nebo tam, kde je to možné, nic nám v tomto způsobu předcházení vzniku odpadů nebrání.
Zkuste například stylové skleněné kelímky JOJOCUP.
Další variantou je legendární KEEPCUP.
Že je znovupoužitelný kelímek na kávu i věcí trendu a elegance vás může přesvědčit MEGAN HESS.
U protinožců se instpirujte kelímky EARTH BOTTLES.
FAKTA O KÁVĚ A NĚCO Z JEJÍ HISTORIE
Existuje 124 druhů kávy. Pijeme však pouze dva z nich. Arabicu a Robustu.
Káva, jak ji pijeme dnes, pochází až z období po roce 1450.
Káva pochází s největší pravděpodobností z jihu Etiopie z oblasti Oromia, kde lidé používali sušené kávové skořápky, které přidávali do horké vody, a vařili nápoj zvaný „buno“.
V 70. letech 15. století duchovní (sufista – což je spirituální forma Islámu) z Jemenu v Etiopii tento nápoj ochutnal a objevil jeho povzbuzující účinky.
Káva se následně šířila přes Střední východ, vznikaly první kavárny.
Kolem roku 1515 se káva dostává díky expanzi Osmanské říše do Turecka. Zde se káva vařila pouze z černých zrn a tak vznikla černá „turecká“ káva.
Turečtí obchodníci dovezli v 70. letech 16. století kávu do Evropy, konkrétně do Benátek.
Káva se tehdy pěstovala jen v Jemenu, bylo ji omezené množství. Jako první začali kávu pěstoval Holanďané na ostrově Jáva.
Od 18. století se nejvíce kávy pěstovalo ve francouzských koloniích.
Káva s mlékem byla prvně představena ve Vídni v kavárně U modré lahve.
V londýnských kavárnách vzniklo „spropitné“, tedy tuzér (anglicky tips). Zákazníci tehdy dávali drobné do nádoby s nápisem „To Insure Prompt Service“ (zajistit rychlou obsluhu).
V USA se káva rozšířila jednak díky občanské válce (dodávala vojákům energii) a byla po upražení balena v plechovkách, což usnadňovalo její přepravu a skladování.
Instantní kávu vymyslel v roce 1910 Američan George Louis Washington (viz výše).
Kolem roku 1900 vznikl v itálii kávovar Gaggia, díky kterému svět poznal způsob přípravy kávy zvaný espresso
Nejlepší zrna se urodí v tropickém podnebí v půdě velmi bohaté na živiny. Tedy v rovníkové oblasti v mezi 25° severní šířky a 30° jižní šířky v tzv. kávovém pásu v oblasti mezi obratníky Raka a Kozoroha.
Největšími producenty kávy jsou země v Africe, Asii, Střední a Jižní Americe a ostrovy v Tichém oceánu a Karibiku.
Za jednu z nejlepších je považována káva z karibského ostrova Portoriko, kde kávovníky rostou ve stínu pralesa.
Nejdražší káva světa kopi luwak (Bourbon Arabica se zelenými lusky) pochází ze sopečného ostrova Svatá Helena.
Každý den se na světě vypije odhadem 2,25 miliard šálků kávy
Káva je po oleji druhou nejčastěji obchodovanou komoditou
Na produkci kávy je závislých něco kolem 25 milionů farmářů převážně v rozvojových zemích
Odkazy jinam
Český systém vratných kelímků na kávu. Otoč kelímek.
Recenze skládacího kelímku na nápoje Pokito je TADY.
V Berlíně se s papírovými kelímky snaží zatočit. JUKNĚTE JAK.
Ekologický institut Veronica radí, do čeho nalévat kávu při pouličním prodeji ZDE.
Chcete-li mermomocí věřit v ekologičnost jednorázových obalů, jukněte třeba SEM.
Koláž informací o kelímcích na kávu si přečtěte ZDE na stránkách aktin.cz.
Zdroje: irozhlas.cz, The Guardian, BBC News, nazeleno.cz, akin.cz, tiscali.cz,coffeecup.eco,
