Polyvinylchlorid. Známější pod svým uměleckým jménem PVC je, světe div se, nejspíš třetí nejpoužívanější umělou hmotou na světě. Průmyslově se vyrábí někdy od roku 1935. A je to velmi úspěšný druh umělé hmoty. Vzniká polymerací vinylchloridu. (Etylen a chlór se sloučí a vznikne etylendichlorid. A z něj se pak stvoří onen vinylchlorid - základ PVC.) Zkrátka PVC je levné. Je tvárné.
Nejvíce materiálů z PVC najdeme dnes ve stavebnictví (zhruba 60 % celosvětové produkce). Dále je PVC oblíbeno v obalovém průmyslu, elektroprůmyslu, dopravním průmyslu a lékařství.
Díky své trvanlivosti a nízkých pořizovacích nákladech dnes PVC nahrazuje tradiční materiály jako beton, dřevo nebo jiné umělé hmoty, které nemají to štěstí, aby jejich výroba byla tak levná. To by nás mělo potěšit.
Co je to PVC
PVC je vlastně ideální umělá hmota. Vinylchlorid není nijak nákladné vyrábět. Díky vlastnostem jeho polymeru je PVC možné válcovat, vyfukovat, vstřikovat, vytlačovat a jinak všemožně a nemožně tvarovat, upravovat a milovat. Vinylchlorid se totiž mimořádně dobře snáší s různými druhy změkčovadel. Je chemicky a docela i tepelně odolný.
V zásadě rozlišujeme dva druhy PVC. TVRZENÉ neměkčené PVC, někdy známé pod obchodními názvy Novodur a Fatadur. Tento druh se používá k výrobě potrubí, profilů a dalších materiálů ve stavebnictví.
MĚKČENÉ PVC má obchodní značky Novoplast, Fatraplast, Fatrafan. Z něj se vyrábějí různé druhy fólií, koženky, izolace, podlahové krytiny nebo i těsnění.
PVC Netřídíme s ostatními plasty do kontejnerů!
Pokud tvrdíme, že PVC se nemá vhazovat do žlutých kontejnerů na plast. A že novodurové trubky a větší kusy PVC je dobré vozit na sběrný dvorek netvrdíme, že PVC není možné recyklovat. (Pokud se například mezi PET plast dostane obal z PVC, znehodnotí se i část jinak dobře využitelného PETu.) Ono PVC se pouze nerecykluje stejnými způsoby jako běžné obalové plasty. PVC se recykluje převážně mechanicky. Hovoříme zde o produktech z PVC jako jsou okenní rámy (výrobci těchto rámů mají i svou asociaci EPPA). Dále PVC trubek a profilů. Výrobci trubek (instalatérských) mají zase organizaci TEPPFA. Dále se recyklovaly membrány a podlahové krytiny. Nicméně čísla se markantně změní, převedeme-li tuny zrecyklovaného PVC na procenta z celkově vyrobeného množství PVC. V procentech vypadá recyklace PVC mnohem smutněji než v tunách. Proto se také v procentech moc neuvádí. Některé zdroje hovoří o 10-15 % z celkového množství vyrobeného PVC ročně. Recyklaci PVC totiž zásadně komplikuje skutečnost, že každý výrobce PVC přidává jiná aditiva. To činí v zásadě PVC univerzálně nerecyklovatelné – pokud se ovšem nezaměříme jen na dané komodity. Třeba právě ta plastová okna nebo podlahové krytiny.
Mimo to je možné PVC hromadně spalovat. Ono PVC má prý energetický potenciál na úrovni papíru. Moderní spalovny jsou vybaveny moderními a bezpečnými filtry, které dokáží zachytit velmi nebezpečné zplodiny, které při spalování PVC vznikají. Hovoříme zde například o dioxinech. Pokud ovšem hovoříme o pálení PVC, máme na mysli průmyslové kontrolované spalování za vysokých teplot. To můžeme označit za ‘bezpečné’. Pálení doma v kamnech nebo nedej bože při táborácích a opékání buřtů je nebezpečné pro vaše zdraví. A to tak, že velmi.
PVC, které se nehodí k recyklaci nebo nemá to štěstí, že se nějak energeticky zpracuje, skončí v případě České republiky často na skládce. Nezabezpečená, nebo černá skládka je prostředí samo pro sebe. Zde se z PVC začnou uvolňovat v první řadě ftaláty a těžké kovy. Potíž je, že tyto látky kontaminují tzv. skládkovou vodu, kterou ne vždy dokáže čistička (je-li nějaká) vyčistit a tyto nebezpečné látky se tak mohou dostat do spodních vod nebo i vod povrchových. Mimo to ftaláty pronikají i do tzv. skládkového plynu. Na běžných a správně zabezpečených skládkách nepředstavuje PVC žádné zásadní nebezpečí. Odborníci však podotýkají, že problém mohou představovat tzv. výluhové plastifikátory. Což jsou v podstatě již někde výše zmíněná změkčovadla.Další problém nastává při požárech skládek, kdy hoření PVC uvolňuje dioxiny a další libůstky.
Až 45 % hmotnosti PVC prý představuje chlór
Chlór v PVC
PVC se od ostatních umělohmotných bratříčků a sester liší nejen výrobní cenou, ale i obsahem chlóru. (Nezaměňovat s fluorem v zubních pastách.) Abyste si udělali rychlý obrázek o tom, co je chlór, pak vězte, že chlór se v I. světové válce použil jako bojový plyn. Bohužel velmi úspěšně, nutno dodat. Největší potíž nastává v okamžiku, kdy začne PVC hořet. Z hlediska požárního je PVC oblíbené protože hoří velmi špatně. Ale nás nebude zajímat jak hoří, ale co se děje během toho, když hoří. Během tepelného rozkladu (což je v podstatě stejný název pro totéž) začne PVC tepelně degradovat (zase to samé pro totéž) a začne do okolního ovzduší uvolňovat široké spektrum vesměs velice toxických sloučenin z nichž asi nejoblíbenější je fosgen. Mimo to již výše zmiňované dioxiny. A kyselina chlorovodíková. Jakýkoli požár, při kterém hoří PVC (třeba i požár bytu, kde byly použity okenní rámy, podlaha nebo nábytek z PVC je z hlediska požární likvidace nebezpečný. Držte se co nejdál.
Další otázkou vzbuzující obavy je používání různých přísad, tedy aditiv. S kterými se vynylchlorid tak ochotně páří. Jedná se zde především o již zmiňované ftaláty. Ty podle oficiálně přiznaných statistik představují jako změkčovadla v PVC cirka 20 % podíl. Zatímco látky na bázi chlóru se uvolňují z PVC tepelnou reakcí, s ftaláty je to jiné. Ftaláty se uvolňují do ovzduší samovolně.
POLYVINYLFAKTA
Ročně se na této planetě vyrobí přibližně 32 milionů tun PVC.
PVC je třetí nejpoužívanější umělou hmotou (po polyolefinech a polyprophynelnu)
Největším výrobcem PVC je Čína.
Byznys s PVC zaměstnává celosvětově kolem 530 tisíc lidí.
Obrat tohoto byznysu činí ročně kolem 72 miliard Eur.
Zdroje: Odpady, Arnika, REACH, Wikipedia, SCHTP ČR, J Kizlink - Odpady 2014