Neudržitelnost spojená s výrobou toaletního papíru není na první pohled znatelná. Toaletní papír neplave v oceánech, nepovaluje se na plážích. Je to vcelku intimní záležitost, o které se nemluví. K naší vlastní škodě. Právě toaletní papír je přímo učebnicovou ukázkou toho, jak pro vlastní pohodlí drancujeme přírodní zdroje. Jenomže… na druhou stranu toaletní papír patří k těm výdobytkům civilizace, díky kterému se můžeme i civilizovanými nazývat. Jeho existence, podobně jako třeba u dámské vložky nebo dětské pleny, nám umožňuje žít způsobem, o kterém se našim předkům ani nesnilo. Pravdou však je, že cena za toto pohodlí se dlouhodobě zvyšuje.
Podle Natural Resources Defense Council (NRDC) padne globální spotřebě toaletního papíru denně za oběť zhruba 27 000 stromů. Převážně borovic a smrků. To je přibližně 10 procent (!) celkové denní těžby dřeva. Již v roce 2009 byla spotřeba toaletního papíru v ČR zhruba 400 000 000 rolí ročně (za cca 2 miliardy Kč).
Od geniálního nápadu po miliardový byznys
Asi těžko budeme rozumovat nad tím, jak s toaletním papírem naložit po použití. Podívat se budeme muset na zcela opačný konec problematiky. A sice na těžbu surovin a samotnou výrobu toaletního papíru. Tam totiž začíná výše zmíněné drancování. Berte v potaz, že obrat globálního byznysu s toaletním papírem se pohybuje kolem 15 miliard dolarů ročně. A v této částce není zahrnut obrat zbytku „hygienického papírového byznysu,“ což jsou papírové kapesníčky a utěrky, který může částku přinejmenším zdvojnásobit. Jedná se tedy o velmi vydatný byznys. To úplně poslední, co by chtěli výrobci „papírové hygieny“ slyšet, jsou řeči o udržitelnosti. Jejich zákazník je jejich pán. Vlastně jim vyhovuje to, že zákazník o tom, jak a z čeho se toaleťák vyrábí, neví. Nevědomost je síla, jak říkal Orwell.
Historie toaletního papíru
Cesta k ruličce bělostného papíru byla dlouhá. Na úsvitu lidských dějin člověku stačila voda z potoka, listí nebo sláma. Ve středověku se používaly údajně i staré hadry. Později pak papír a velké oblibě se těšily (ještě relativně nedávno) noviny.
První „moderní“ forma toaletního papíru spatřila světlo temného světa v Číně někdy kolem roku 1390 pro potřeby císařského dvora. A že dvůr měl nějakou spotřebu.
Otcem toaletního papíru tak, jak ho známe dnes, je pravděpodobně Joseph Gayetty, který v USA představil první skutečný toaletní papír někdy kolem roku 1857.
V Evropě se začal toaletní papír prodávat zřejmě od roku 1929 prostřednictvím obchodníka Hanse Klenka.
V minulosti byl v Československu papír vyráběn na Slovensku v Harmanci a vedle klasického ruličkového papíru byl k mání i skládaný toaletní papír – kdo ví proč – s jednou stranou hladkou a druhou… o něco méně hladkou. V současnosti pochází převážná část toaletního papíru v obchodech od nadnárodních koncernů.
Luxus 30 % světové populace
Ačkoli toaletní papír dnes využívá zhruba jen 30 % světové populace, jeho produkce je enormní. Podle některých zdrojů se může blížit k hranici 90 000 000 ruliček každý den. Lidé věří tomu, že toaletní papír se vyrábí jen z recyklátu. To je nesmysl. Z recyklátu bývají vyrobené jen návinové ruličky. Samotný bílý (růžový, zelený, žlutý...) toaletní papír je materiálem té nejvyšší kvality a jeho výroba je – jak dnes říkáme – neekologická. Ostatně jako výroba každého papíru je i výroba toaletního papíru spojená s enormní spotřebou vody, používání chemikálií a emisemi. A samozřejmě těžbou dřeva a vším, co s ní souvisí. (O dřevu více ZDE.) Toaletní papír je nutno vydatně bělit (popřípadě barvit). Dříve se k bělení používal chlór. Nicméně od jeho používání se pro jeho škodlivost ustupuje. Místo chlóru se používá bělení peroxidem, kyslíkem nebo ozónem. Na některých výrobcích najdete označení TCF (Total Chlorine Free - běleno bez chlóru) a ECF (Elemental Chlorine Free - papír bělený bez elementárního chlóru, pouze jeho sloučeninami). Platí to, že čím je toaletní papír bělejší, tím více bych chemicky ošetřený. Navíc je třeba vzít v potaz tu skutečnost, že téměř veškerý vyrobený toaletní papír skončí v odpadní kanalizaci. Jedná se tedy o jednorázový produkt.
Na výrobu jedné role toaletního papíru z panenské suroviny je třeba zhruba 150 litrů vody.
Recyklovaný toaletní papír
Jistě. Papír totiž nelze recyklovat do nekonečna – ostatně to nelze nic. A jelikož jsou na toaletní papír kladeny vlastně minimální požadavky, je uplatnění recyklátu pro jeho výrobu velmi rozumnou úvahou. Potíž s tzv. recyklovaným toaletním papírem je v tom, že jeho používání je sice ekologické, ale ne vždy tak komfortní, jako používání toaletního papíru z panenské suroviny (buničiny čerstvě pokácených stromů). Proto je mezi většinovou populací o tyto produkty naprosto minimální zájem . A pro velkoprodukci chemicky upravovaného toaletního papíru vyráběného z buničiny nepředstavuje tato ekologičtější varianta žádnou konkurenci.
Jinak řečeno, žádný toaletní papír vyrobený z panenského materiálu, nemůže být takzvaně ekologický. Lhostejno bylo-li k výrobě použito tzv. certifikovaného dřeva z certifikovaných lesů. Protože v konečném důsledku strom jako strom, viďte? Ta certifikace jen jen nálepka, kterou si lze koupit a dodržet certifikační minimum.
Toaletní papír se snadno rozpouští, protože voda oslabuje vazby mezi celulózovými vlákny. Toaletní papír je totiž vyroben z krátkých vláken se slabými vazbami, které se při nasycení vodou snadno rozpadnou. Pevnost a rozpustitelnost papíru jsou dvě základní vlastnosti kvalitního toaletního papíru.
Ještě že je tu prestiž
Vzhledem k tomu, že pro velké výrobce v dnešní době, kdy si lidé více a více začínají všímat negativního dopadu výroby, hraje velkou roli i prestiž, lze očekávat, že se tito budou snažit využívat při výrobě toaletního papíru z panenské suroviny i recykláty. Zatím jen v podobě vizí a slibů do budoucna. Nicméně tento krok budou muset výrobci učinit. A to pod tlakem veřejnosti. Doufejme. Otázkou je, který korporátní kolos bude první. Ve hře totiž není udržitelnost, ekologie nebo snížení emisí. V této hře je hlavní zákazník. A o toho žádný výrobce ani prodejce přijít nechce. Ať to stojí co to stojí.
Zdroje: Arnika, Ekolist, Inhabitat
