Ergonomie — použitelnost některých kontejnerů na tříděné odpady je vpravdě bizarní. Jejich poslání se zcela míjí se zvyky lidstva. Je to špatně a mnohdy to vede k naprosto kontraproduktivnímu efektu, kdy kolem “hnízd“ kontejnerů na tříděný odpad je svinec. Ano, ten je často zapříčiněn mizernou logistikou svozových firem, nebo blbostí lidí. Design kontejnerů se stává třetím prvkem v řetězci nevhodně prováděného sběru třiditelných složek domovního odpadu. Podívejte se na obrázek vlevo. Hned vám dojde, o čem je řeč.
Když to jde udělat špatně, pojďme to dělat co nejlépe
Tenhle citát jsem si vymyslel. Inspirovala mě k tomu skutečnost, že v oblasti designu kontejnerů na tříděný odpad dominuje buď absence rozumu, nebo naopak záměr. Těžko říct, co je v konečném důsledku horší.
Absence rozumu?
Většina domácností shromažďuje odpad v taškách, pytlích, nádobách... sami si doplňte. Z pohledu tzv. uživatelské funkčnosti by měly kontejnery na tříděný odpad tento fakt respektovat a umožnit lidem, aby svůj odpad do nich vhodili naráz. Bez nutnosti vzít každý kus do ruky — což je podstatné, pokud tříděný odpad vyhazujeme třeba ráno cestou do práce. Protože — zůstanu-li u tématu kovových odpadů — chce se po nás, abychom vyhazovali i plechovky. Vezmu ráno cestou do práce do ruky každou špinavou nebo mastnou plechovku, abych ji protáhl úzkým hrdlem nádoby? Jistěže ne. Nechám tašku se svým odpadem vedle kontejneru. Nebo mám snad každou plechovku doma mýt, aby se zbytky dostaly do kanalizace? Byl by pro výrobce a designéry těchto nádob problém najmout si UX designéra, aby jim poradil, jak sakra vyrobit nádobu, která bude nejenom barevná, ale i použitelná v souladu se zvyky lidí a rozumem? Mohlo by to být součástí podmínek pro výběrová řízení na dodavatele.
Ne vše, co naházíme do kontejnerů na tříděný odpad, se zpracuje. U plastů to mlže být jen 30 % obsahu.
Záměr?
Že by? Ne všechno, co do kontejnerů na tříděný odpad vhodíme, se zpracuje. Téměř vše se zpracuje zřejmě v případě skla. Kovy na tom (po dalším dotřídění) mohou být také dobře. Naopak u plastů to může být jen kolem 30 %. Pokud má být recyklace aspoň trochu ekonomicky rentabilní, je důležité, aby se do kontejnerů dostalo jen to, co je možné zpracovat. Jelikož odpadové firmy, ani zpracovatelé, nejsou schopni na toto téma v jednotlivých lokalitách svéprávně komunikovat, a věc tak řešit na začátku, kontejnery obsahují velké množství balastu. Ten skončí ve spalovně, a jen celý proces komplikuje a prodražuje.
Je tedy možné, že tyto na první pohled nepraktická víka a hrdla, mají za úkol dost nemotorně přesvědčit lidstvo, aby do kontejnerů vhazovalo jen to, co lze zpracovat. U kontejnerů na kov je zjevné, že se jedná o nápojové plechovky. U kontejnerů na plasty pak o PET lahve. Pokud je tedy za naprostou nepraktičností kontejnerů záměr, je to hloupé a kontraproduktivní.
A ano, nelze nepoznamenat, že za svincem kolem kontejnerů můžeme i my samotní. Třeba i z toho důvodu, že náš břitký intelekt pomíjí skutečnost, že velké krabice lze rozložit a rozřezat. Že PETky je fajn sešlápnout. Ale to je na jiné povídání.
