Blíží se jaro. A s ním pravidelná inventura našich šatníků, šuplíků a záhadných krabic. A tak si nebudeme povídat o tom, jak se textil recykluje, ale o tom, co se s ním děje potom, co ho vhodíte do kontejneru na tzv. použitý textil. Každý rok jen v ČR vyhodíme kolem 200 000 tun použitého textilu (přesné statistiky neexistují). Hlavní příčinou plýtvání s textiliemi je dostupnost laciné konfekce, vyráběné v Asii a prodávané nadnárodními řetězci. Společnosti typu Zara, H&M, C&A, Tesco a jim podobné orientují veškerou svou pozornost pouze na zisk. Textilní průmysl je zatím zřejmě posledním (spolu s nábytkáři), který zcela ignoruje tzv. udržitelnost a doposud nezavedl systém zpětného odběru, který by byl jimi financovaný (tak jako se tomu děje v jiných komoditách. Např. elektroodpad, autovraky). Nicméně Brusel plánuje zavést povinnost a posvítit si na textilky od roku 2025.
Výrobci textilu doposud neprovozují systém zpětného odběru a naprosto vědomě tak přispívají ke katastrofálnímu plýtvání a poškozování tzv. životního prostředí
Předně několik základních informací, co do kontejnerů na textil vhazovat a co ne (k dispozici jich je v České republice něco kolem 8 tisíc)
Do kontejnerů na textil vhazujte oděvy vždy v pytli nebo v igelitové tašce.
Vhazujte pouze ty oděvy nebo textilie, které je ještě možné dále nosit / používat.
Nevhazujte vyloženě obnošené kusy šatstva, roztrhané, znečištěné nebo jinak znehodnocené kusy. Ty vhazujte do směsného odpadu.
Co se s obsahem těchto kontejnerů stane?
Svezou se a ručně – slovo ručně zdůrazňuji – se třídí. Existuje kolem 150 (!) kategorií, podle kterých se textil dotřiďuje. Vyřazují se nenositelné / nepoužitelné kusy. Nepoužitelný textil se v ČR většinou skládkuje, protože spalovny o větší množství textilního odpadu nemají zájem (i když má vcelku dobré termické vlastnosti), popřípadě vyžadují za převzetí vysokou úhradu.
Z celkového sebraného textilu je možné využít maximálně 40 % Zbytek se skládkuje/spálí
Použitý textil se dále prodává do mimoevropských zemí, hlavně do Afriky. Právě příjmy z tohoto obchodu pomáhají udržovat celý systém při životě. Bohužel, prodej do mimoevropských zemí naráží na několik zásadních skutečností. V Africe je většinou teplo, proto sem nelze vyvážet ve velkém teplé zimní oblečení. Tyto země jsou muslimské. Z toho důvodu zde nelze prodávat letní oblečení (zejména dámské), na jaké jsme zvyklí doma v Evropě. Vývoz se samozřejmě nelíbí nadnárodním textilkám, pro které je secondandový textil trnem v oku, protože snižuje prodeje jejich konfekce. A v neposlední řadě vše komplikuje Čína nebo Indie, které mají zájem na budování vlastních textilek, popřípadě vlastním vývozu. Lze tedy říci, že textilní průmysl je zcela neorganizovaný bezohledný byznys, který se vymyká všem pravidlům nejen tzv. udržitelnosti, ale i svéprávnosti. (V minulosti byl na tomto blogu publikován článek o nesmyslnosti tzv. rychlé módy ZDE.)
Jak se recykluje textil?
Nijak. Vcelku hloupě se sběru textilu říká recyklace. Správně by se mělo říkat, že jde o formu RE-USE. Popřípadě o downcyklaci. Proč nelze textil recyklovat? Protože je vyráběn z kombinací různých materiálů. Dnes jsou nejčastěji používanými materiály pro výrobu konfekce polyestery, polyamidy, akryl, nylon, laciná bavlna, ovšem v kombinacích, kdy tkaniny od sebe nelze mechanicky separovat. Celková míra recyklace textilu na světě je 1 % z nějakých 100 miliard vyrobených kusů oblečení. Ke skutečné recyklaci textilu dochází v naprosto minimální míře v úzce specializovaných provozech, které spočítáte na prstech jedné ruky. Downcyklací se pak sběrový textil využívá k výrobě hadrů, pucvol, izolací nebo výplní v čalounictví.
K výrobě textilu se ročně kolem 99 000 000 tun materiálů
„Ale řetězce s konfekcí textil sbírají a recyklují!“
Říkají to o sobě. Ale jejich cílem je ve skutečnosti jen a pouze prodej dalšího textilu. Přemýšlejte. Pokud přilákáte do obchodu lidi s tím, že od nich převezmete jejich staré oblečení a zrecyklujete ho (což ale technicky nelze), máte velikou příležitost a) prodat další produkty, b) ukázat se jako ekologická značka. Nejde tady o nic jiného, než o doslova primitivní greenwashing. Bohužel, vzhledem k nízkému povědomí o problematice textilu mezi spotřebiteli, tato forma marketingu vcelku dobře funguje, jakkoli je neetická.
V Číně končí ročně na skládce zhruba 20 milionů tun oblečení
Je s tím možné něco udělat?
Jistěže ano. Nejprve si zamést před vlastním prahem. Nekupovat každou pitomost ve slevě. Při nákupu odhadnout i to, jak dlouho to budu asi nosit. Přestat věřit na iluzi tzv. módních kolekcí. Zkusit tu a tam nakouknout do second handu. Ale ve skutečnosti my spotřebitelé dokážeme jen minimum. Hlavní tíha řešení leží v první řadě na legislativě. Aspoň ta evropská odsunula tento problém do bezpečí roku 2025. Mimo směrnicových orgií, zákazů, plánů a zavádění bezmyšlenkovité povinnosti třídění, pak jde především o to, zavést (podobně, jako je to nutné i v jiných oblastech snahy o snížení množství odpadů) tyto jednoduché kroky:
Začít vytvářet funkční zpracovatelskou infrastrukturu na vlastním území
Přinutit globální výrobce k respektování tzv. ekodesignu. To znamená používání dále zpracovatelných materiálů, omezovat jejich kombinace.
Přinutit výrobce co nejdříve k zavedení systému sběrného odběru, který budou financovat.
Na to navazující tzv. recyklační poplatek stejně, jako tomu je u jiných komodit.
Snížit sazbu DPH na secondhandový textil
Zavést preferenci recyklátů ve veřejných zakázkách
Prokopnout zabedněnost školství a vysvětlovat dětem jak fungují materiálové zdroje.
Negativní vliv laciného textilního velkoprůmyslu tzv. rychlé módy na životní prostředí je nepopiratelný. I proto je textilní průmysl považován za jednoho ze třech největších jeho znečišťovatelů. O etické stránce výroby textilu v zemích Třetího světa namluvě.
V neposlední řadě je ještě třeba zmínit odpad a emise z nadvýroby textilu, spotřebu primárních zdrojů a enormní spotřebu vody. Ovšem to již je na jiné povídání.
M. Hobrland
Autor je provozovatelem webu trideniodpadu.cz
Odkazy:
O textilu více ZDE.
Jak je možné recyklovat textil ZDE.
Rozhovor o problematice textilního průmyslu s osobou nanejvýš povolanou je ZDE.
Stránky asociace recyklace použitého textilu (ARETEX) ZDE.
Vynikající článek o greenwashingu ZDE.
K sepsání příspěvku posloužil jako primární zdroj článek z časopisu Odpady 4/2020.
