Obchodní řetězce velmi často zneužívají environmentální témata tím nejhloupějším a nejtrapnějším způsobem. Na plastových / papírových taškách. Jak plastové, tak i papírové tašky se pro ně staly reklamním nosičem. Staly se prostorem, kde řetězce sdělují světu svůj ekologický přístup, lásku k přírodě a tak podobně. O jednorázových taškách ať už papírových nebo plastových, se toho napsaly mraky. Pravdou je, že nejsou zapotřebí. Logicky bychom je měli kupovat pouze v případě, že s sebou nemáme tašku svoji, že? Jedná se o jednorázový obal. Nezáleží, je-li nebo není-li recyklovatelný. Vyrobit se totiž musí. Zátěž tedy vzniká už při (a před) výrobou. Konec krátkého životního cyklu je pak často jen zbožným přáním. Navíc za tašky se platí, takže už se jedná o regulérní zboží. Stejně jako si kupujete rohlíky, salám nebo cukr, koupíte si i tašku. A na ní nápis, který, řečeno jednoduše, dezinformuje. Marketing, který využívá odnosných tašek je bez diskuzí forma greenwashingu, který zneužívá nízkou míru informovanosti spotřebitele.
Odnosná taška je zboží, jako kterékoli jiné. Navíc i reklamní nosič.
Kdysi dávno řetězce rozdávaly plastové tašky zdarma. Zákazníci si je brali jako smyslů zbavení. V té době to byla pro řetězce svým způsobem ztráta. Tašky se musely nakoupit a rozdávaly se (a samozřejmě se musely někde vyrábět a odněkud někam přepravovat). Ale následně lidstvo vyhlásilo plastům válku. Řetězce velmi chytře sáhly k tomu, že tašky se už nebudou jen tak rozdávat, protože to je neekologické (a neudržitelné), ale budou se prodávat. To jim vyřešilo patálii s náklady. Po krátkém intermezzu, kdy se roztomile diskutovalo, zda-li je více ekologická taška z plastu, nebo z papíru, a ukázalo se, že je to v principu úplně šumák, se tašky dále prodávají. Jak papírové, tak plastové.
Environmentálně cílené nápisy na jednorázových obalech jsou přinejmenším směšné.
Marketingoví chytráci však přišli s dalším zlepšovákem. Z pohledu lidí z oboru (rozuměj marketingu) svým způsobem geniálním. Začali totiž využívat odnosné tašky jako reklamní nosič, jehož prostřednictvím šíří své pozitivní myšlenky o ekologii, udržitelnosti, lásce k přírodě a kdo ví čemu ještě. V přeneseném slova smyslu si představme střelu středního doletu a nápisem „chráníme mír“. Přehnané? Jen zdánlivě. Obě sdělení v kontextu toho, na čem jsou napsána, popírají svůj význam. Poč psát na tašku, která je zjevně produktem na jedno maximálně dvě použití – tedy už z podstaty věci takzvaně neekologická – něco o tom, že chráním přírodu? Moje babička by to nazvala kreténismem. My si to ze slušnosti můžeme nazvat nýmandstvím, které upozaďuje logiku (o etice nemluvě) věci.
Výroba z recyklátu se od běžné výroby liší jen ve vstupní surovině. Ostatní zátěž zůstává stejná.
Někdo může namítnout, že tyto plastové tašky jsou vyrobené z recyklovaných plastů. Nebo ty papírové z recyklovaného papíru. Budiž, ale jsou snad díky tomu příznivější pro životní prostředí? To, že byly (pokud opravdu byly) vyrobeny jen z recyklátu, nic moc neznamená. Musely se vyrobit. To znamená, že rozdíl je jen ve vstupní surovině. Veškerá ostatní zátěž zůstává stejná. Stejně jako absurdita jednorázového obalu. Podobně je na tom i tvrzení o certifikovaných materiálech. Víte vůbec, co to znamená? Předně, za certifikaci musí výrobce zaplatit. A ano, splnit i nějaké ty požadavky. Ovšem více než ku prospěchu věci, slouží tyto certifikace k marketingovým účelům. A obnovitelné zdroje? Jistě, papír se vyrábí i ze dřeva. A stromy rostou. Potom, co se pokácí, lze další zasadit. Ale ty pokácené už neobnovíte, viďte? Jen lze vysázet nový účelově pěstovaný les. Většinou jehličnatý, protože roste rychleji. Podíváte-li se na celou věc jemnější optikou, nemůže vám uniknout to, že řetězce velmi dovedně využívají nálady ve společnosti pro svou komunikaci environmentálně pozitivních myšlenek. Výkřiky o zákazech jednorázových odnosných tašek se zjevně utopily v legislativním balastu a vítězové nejsou ti, kteří to mysleli dobře a chtěli snížit množství zbytečného plastového odpadu. Vítězové jsou ti, kdo tento zbytečný odpad vytvářejí. A to je velmi smutné. A už vůbec ne udržitelné.
