Plastový odpad v mořích a oceánech, jeho množství i destruktivní vliv na ekosystém – to je skutečnost. Je to fakt, na který upozorňují environmentální organizace, ekologové, ale i turisté. Svou trošku PR slávy se snaží urvat i některé komerční firmy (namátkou jmenujme např. výrobce sportovní obuvi, kteří tento plast používají k výrobě nových bot – nebo to alespoň tvrdí).
Umělé hmoty v oceánech
Položili jste si někdy otázku, odkud se ten plastový sajrajt v moři bere? A pokud ano, našli jste na ni odpověď? Asi ne. Stejnou otázku si položila skupina vědců pod vedením Dr. Christiana Schmidta, hydrogeologa z Helmholtzova Centra Environmentálních výzkumů v Lipsku. A na rozdíl od nás ostatních se na ni pokusila najít odpověď. A našli ji. A je vskutku přinejmenším zajímavá. Vědci se vydali do terénu a zvolili si 79 lokalit, na kterých zkoumali vzorky, které jim přinesla voda z celkem 57 řek. Zaměřovali se jak na mikročástečky plastu menší než 5 mm, tak samozřejmě i na větší části plastu. Výsledkem této mravenčí práce bylo zjištění, že až 99 % znečištění oceánů plastovým odpadem pochází jen z 10 (deseti) řek! 8 z nich je v Asii, 2 v Africe. Jedná se o řeky Jang-c’-ťiang , Indus, Žlutá řeka, řeka Nil, Ganga, Perlová řeka, Amur, Niger a Mekong. Odhaduje se, že jen Jang-c'-'tiang přivede do Čínského moře ročně 1,5 milionu tun plastového odpadu.
Země, ze kterých se prostřednictvím řek do oceánu dostává naprostá většina plastového odpadu, jsou podle studie Dr. Schmidta Čína, Indonésie, Thajsko, Filipíny a Vietnam. Podobná studie z roku 2015 vyhlásila žebříček dvaceti největších znečišťovatelů moří a oceánů plastovým odpadem, kterému vévodila Čína, následována Brazílií, Egyptem a Nigérií. Tedy částečná shoda.
Každoročně se do moří a oceánů dostane přibližně kolem 8 milionů tun plastového odpadu.
Nicméně je pro úplnost mít na paměti, že do moří a oceánů se obrovské množství plastového odpadu (a odpadu vůbec) dostává následkem živelných pohrom. Těžko si někdo dokážeme představit, jak obrovské množství věcí dokáže do moře spláchnout vlna tsunami. Velká část odpadů v moři se sem dostala právě za přispění mohutných přírodních sil.
Pokud budeme hovořit o plastových odpadech v mořích, je nutné si uvědomit, že hlavní problém nejsou velké kusy odpadu, ale drobné a ještě menší než drobné částečky plastů (nebo mikroplasty, chcete-li), které mohou zásadně ovlivnit ekosystém oceánů až do úrovně zooplanktonu. Plast se totiž v moři nerozkládá (dokonce ani tzv. bioplast), ale rozpadá na menší a menší částečky. A na rozdíl od okem viditelných částeček, které lze mechanicky odstranit, likvidace mikročástic je v současnosti technicky nemožná. To staví problematiku plastových odpadů ve vodě do zcela jiného, než jen esteticko-emotivního světla, které vnímáme. Mořské živočichy, jejichž těla plastové mikročástečky obsahují, totiž s oblibou pojídáme. Paradoxně se tak plast vrací oklikou zpět ke svému stvořiteli. Na to konto Kalifornská univerzita přišla se zjištěním, že až čtvrtina mořských produktů na trzích v Indonésii a Kalifornii obsahuje mikroplastové částice. Mikročástice rovněž detekovali v pitné vodě, pivu, medu a kuchyňské soli. Tento fakt je o to zajímavější, že je třeba brát v úvahu to, že mnoho výrobců dodává plastům různé vlastnosti prostřednictvím chemických aditiv. Čili není zde řeč jen o plastech, ale i o chemických aditivech.
MIKROPLASTY Z TEXTILNÍHO PRŮMYSLU
Hovoříme-li o mikroplastech, ty jsou používány běžně v textilním průmyslu – mimochodem po průmyslu ropném se jedná (podle některých zdrojů) o druhého největšího znečišťovatele tzv. životního prostředí. Experiment Norské Environmentální agentury ukázal, že jedno běžné vyprání kusu oblečení ze syntetického materiálu, do odpadní vody uvolní přes 1 900 mikroplastových částic. Jedná se o tak malý a tak specifický druh mikroplastu, že ho nejsou schopny zachytit běžné filtry a i čističky odpadních vod jsou na tyto pidičástice krátké. A ty se pak dostávají zpět do vodních toků, jejichž pouť, jak víme, končí právě v mořích a oceánech.
Pesimistické odhady zmiňují, že do roku 2050 bude co do hmotnosti v oceánech více plastového odpadu než ryb.
MY NIC, MY JEN MUZIKANTI
Skutečnost, že v seznamu top deseti hříšníků nefigurují evropské (potažmo americké nebo japonské) řeky, není nic, na co bychom mohli být pyšní. Popřípadě si nad celou záležitostí umýt ruce. Podle statistik, se až 80 % plastových odpadů z Evropy vyváží ke zpracování právě do Asie. Evropa nemá na obrovské množství plastového odpadu zpracovatelské kapacity. Z toho vyplývá, že ohledně recyklace plastu v evropských podmínkách, nemůže být o tzv. ekologičnosti řeč. Naopak není od věci se domnívat, že plastový odpad uvědomělého západního světa se do oceánů dostává právě během transportu. Svou měrou k zamořování oceánů plastem bezesporu přispívají i živelné katastrofy, vítr nebo mizerné odpadové hospodářství přímořských států.
Pokud člen ekonomického fóra v Davosu hovořil o tom, že do roku 2050 bude váhově v mořích a oceánech více plastového odpadu než ryb, pak další otázkou může být, kdy přestaneme oceánům říkat oceán podle původního (pravděpodobně řeckého významu velké moře obepínající zemský disk), a začneme oceánu říkat plastoceán... ostatně, to není zas tak ošklivé slovo, viďte?
Zdroje: DailyMail, The Gryphon.Mother Nature Network, Star2, mapa: The DailyMail
