Jistě, většina z nás třídí odpad. Buď proto, že tím ušetříme něco na poplatcích nebo proto, že nám to připadá normální. Jenomže ono existuje mnohem víc možností, jak množství vyprodukovaných odpadů snížit. Nemám tady na mysli teorii Zero Waste. To protože my nedokážeme žít bez toho, abychom neprodukovali odpad. To, že nic nevyhazujeme neznamená, že neprodukujeme odpad. Pouze nic neházíme do odpadkového koše. Ale odpad díky nám vzniká v elektrárnách, teplárnách. V továrnách, kde se vyrábějí produkty, které používáme. V restauracích, kde jíme. Sami pokračujte... S tím ale nic nenaděláme.
Dopad svého přístupu k množství vyprodukovaného odpadu si dokážeme plně uvědomit až potom, co svůj přístup změníme.
Pokud se rozhodnete pokusit se snížit množství odpadu, které produkujete tak zvažte, kam až jste ochotni zajít. Pamatujte, že to naše životní prostředí nezachrání žádná najatá firma, politici, státní správa nebo nějací ujetí aktivisté. V principu mu musíme ulevit kolektivně, jako lidstvo. Což naráží na problém. Všimněte si, jak se v Evropě bičujeme a zakazujeme si kde co. Uvalujeme na sebe sankce. Padají trestní oznámení. Každý den pilné bruselské včelky pracují na nových a nových směrnicích. V Evropě už je oblast životního prostředí a odpadů záležitostí administrativy, politiky, auditorů a legislativy. Což, jak víme, jsou nejlepší způsoby, jako cokoli dokonale zakonzervovat.
Administrativa, regulace a legislativa mají vynikající konzervační schopnosti
Bylo by snadné zakázat si naráz všechny ty vymoženosti a pohodlí, které máme to privilegium využívat. Buďme realisté. Všichni máme svých starostí po krk. Nuže první věc je nehnat věci do extrému. Extrémisté všeho druhu jsou přinejmenším otravní. Zapomeňte proto na všechny ty povrchní výzvy a emotivní výlevy na sociálních sítích. Zkuste začít ne od konce problému, odkud ho není možné vyřešit, ale od jeho začátku, kde možnosti překvapivě jsou.
Mhhm, ale jak?
Předně se nad vším zamyslete a udělejte si na věc vlastní názor. S vlastním názorem se pracuje lépe než s názory cizími. Zvažte, co je ve vašich možnostech. Zvažte i to, co jste ochotni pro věc udělat — a ano, na kolik se vám to „vyplatí“. Pravděpodobně dojdete k tomu, že je ve vašich silách změnit své nákupní zvyky. Přehodnotit, co kupujete, v čem to kupujete a i kde to kupujete.
Level 1 — ne globálně, ale lokálně
S nákupy totiž začíná vaše skutečná produkce domácího odpadu a to, jak se podílíte na globálním špinění světa. Co kupujete, to je samozřejmě jen a jen vaše věc a je to vaše svaté právo. V čem to kupujete zabalené je však už něco, nad čím stojí zapřemýšlet. Čím méně obalů, tím lépe. Logicky. A pokud obaly, tak ty, které lze skutečně recyklovat. Pokud víme, že zpracovatelé mají zájem o čirý PET, využijme toho a nakupujme v nebarvených PET lahvích. Stejně tak je žádanější čiré sklo. Pokud ve vašem okolí není nádoba na drobný kovový odpad, omezte nákup v hliníkových obalech. Jsou to někdy opravdu maličkosti. Naše maminky a babičky si s sebou na nákupy nosily vlastní tašky. Není to žádná věda. A zkuste někdy nakouknout do bezobalového obchodu. Zastavte se u místního pekaře nebo řezníka. Možná budete překvapeni kvalitou, která bude zřejmě lepší než v supermarketu. A pravda, za kvalitu bude třeba si připlatit. S tím se ale tak nějak počítá, že? Zkuste se zeptat, odkud to či ono pochází. Kdo to vypěstoval, vyrobil. Je lepší podporovat místní živnostníky, farmáře, výrobce. Poptejte se v restauraci, odkud berou maso. V obchodech, odkud se to vozí a kde je to vyráběno. Nakupujete-li v e-shopech, pak se pokuste nakupovat na těch e-shopech, kde se obalovou problematikou zabývají, a ne jen balí krabice do větších krabic a ty do ještě větších a vzduch vystýlají výplní. Využijte deformace e-commerce, která s vámi chce být neustále v kontaktu (je to vlastně šmírování za účelem dalších prodejů) a dejte jim zpětnou vazbu o tom, že se vám nelíbí, jak zbytečně zboží balí. Třeba přes dotazník Heuréky, napište jim na Facebook. Dává vám to smysl? Výborně. Právě jste úspěšně dokončili první level hry s názvem „produkuji méně odpadů“.
Level 2 — třídění odpadu za použití rozumu
Zapomeňte na to, že nebudete produkovat žádný odpad. Je to nemožné. Odpad produkovat budete. Zkuste ho efektivně třídit. A třiďte to, o čem víte, že je možné zrecyklovat. Netřiďte každou maličkost v dobré víře v ekologii. To, co zpracovatel nedokáže využít, to se stejně spálí. Na každém kontejneru na tříděný odpad je nálepka, která říká, co do něho má smysl dávat. Cokoli tam naházíte jiného, je vlastně zbytečné. Začněte separovat ze směsného odpadu i další materiály, které je možné využít. Textil, baterie, drobný kovový odpad. A jste-li odvážní a máte tu možnost (což je důležité zdůraznit), zkuste i bioodpad a nebezpečný odpad. Pokud se pokusíte nakupovat
v obalech, které je možné recyklovat, a tyto obaly budete vhazovat do patřičných kontejnerů, udělali jste vše, abyste ukončili i druhý level hry.
Level 3 — kvalita musí mít svou cenu
Pamatujte, že termín „kvalita za nízkou cenu“ je pitomost. Kvalita totiž má a musí mít svou cenu a ta už z podstaty logiky našeho chápání světa nemůže být nízká. Pro to, aby mělo něco nízkou cenu, je nutné, aby se splnilo několik předpokladů. Mohou to být nekvalitní materiály použité při výrobě, lajdácká, šizená výroba, neekologická výroba, levná pracovní síla, masová produkce, absence konkurence a nejčastěji víra spotřebitele ve výše zmíněný blábol. Nic z tohoto výčtu svět lepší neudělá. Nikdo zde nechce tvrdit, že dražší věci jsou lepší než ty levnější. To ani náhodou. Jde o to naznačit, že tu a tam je vhodné věnovat nákupním rozhodnutím pozornost i z pohledu toho, jak a kde se to vyrobilo a jak dlouho mi to vydrží. Jakmile se i nad tímhle dokážete zamyslet, absolvovali jste třetí level hry.
Level 4 — nenakupovat když mohu, ale když potřebuji
Psychologové si všimli toho, že samotné nakupování dělá lidem větší radost než to, k čemu jim pak nakoupené věci slouží. Marketéři tohle vědí už od nepaměti. Psychologové si toho všimli zřejmě nedávno. Velká část toho, co vyvádíme, je způsobena pocity. Pocity, že potřebuji něco nového na sebe. Pocitem, že bych si měl koupit nový mobil, novou sedačku, telku, nebo zahradní sekačku, protože je ve fakt neodolatelné slevě, a čert vem, že nemám zahradu. Pokud se dokážete jen na okamžik zamyslet nad tím, jestli to či ono opravdu potřebujete a nenakupujete jen proto, že vás k tomu motivuje cenovka, máte za sebou čtvrtý level.
Level 5 — dobrovolně a s chutí
Podstatné je, aby vás všechno, co pro snížení množství odpadů uděláte, příliš neomezovalo. A vy jste to vše dělali dobrovolně. Což je nejzásadnější předpoklad všeho. Právě tohle nezbytné minimum omezení je totiž bránou do levelu pátého, kdy začnete opravdu měnit své zvyky. Stanete se odolní proti reklamám, slevovým akcím, výprodejům a všemu tomu konzumnímu balastu, který ve vás vidí jen přihlouplého spotřebitele, který nemá vlastní názor. Bude vás to sice stát nějaké to úsilí a zřejmě i peníze navíc, ale… Game over! Vyhráli jste.
Zdroj: 7 pádů odpadu.
